MOBI URBANOVÁ

Znáte českou neslyšící tanečnici a zakladatelku baletní školy pro neslyšící děti Mobi Urbanovou?

2

Rodina Mobi Urbanové

Neslyšící tanečnice vlastním jménem Emilie Urbanová se narodila v roce 1914 v Praze v době, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo na našem území první mobilizaci do první světové války. Její přezdívku Mobi vymysleli rodiče a pochází právě z této významné vojenské události (MOBI-lizace), která nastala v den jejího narození. Ona sama ji ve svém životě používala a přivlastnila si ji jako běžné jméno. Soužití jejích rodičů nebylo dlouhé, rozvedli se. Její matka se znova vdala a Mobiným otčímem se stal Jiří Bubla, který od roku 1947 působil jako předseda Československého ústředního svazu pro neslyšící. Mobina matka od roku 1947 vedla list ABC neslyšících.

Mobilizace

Video o Mobi Urbanové:

Sluchové postižení

Na její sluchové postižení se přišlo velmi brzy. Mobi se totiž chovala odlišně. Vnímala svět pomocí haptických vjemů. Její tělo bylo její velké ucho. Přes chodidla vnímala chvění podlahy, do rytmu hudby se ponořila pomocí pokládání ruky na hudební nástroj, aby cítila, jak se při hraní chvěje.

Mobi Urbanová

Umělecké sklony

Umělecké nadaní podědila zřejmě po své matce, která se věnovala zpěvu a klavíru. Do těchto aktivit často zapojovala malou Mobi. Ta vnímala hudbu skrz vibrace pomocí rukou a celého těla. Mobi sama následovala svou matku a dělala v podstatě to, co její matka. Hrála na klavír a zpěv zaměnila za tanec. Narozdíl od ostatních neslyšících dětí si v této době mohla dovolit to, co ony ne. Docházet do školy a doma dělat to, co ji bavilo nejvíc.

Hra na klavír

Tanec

14letá Mobi na druhé deaflympiádě:


Mobi Urbanová byla považována za mezinárodně úspěšnou tanečnici, která měla vysoké renomé. Tanci se věnovala bezmála 30 let. Přitom její taneční kariéra nebyla jednoduchá. Mobi odmala projevovala velkou vášeň pro tancování, ale k tomu, aby se mohla stát profesionální tanečnicí, neměla dostatečné finanční zázemí. Tanec byl i v její době exkluzivní disciplínou. Přes tuto nepřízeň Mobi zarputile pracovala na svém nadání a snažila se obstát mezi všemi tanečnicemi, nejen mezi těmi se sluchovým postižením. Měla velké štěstí, že si ji jako žačku osvojila primabalerína Národního divadla, díky které se Mobin taneční talent rozvíjel do maxima.

Portrét Mobi


Videozáznam o Mobi Urbanové:

Vystoupení

Zanedlouho se stala profesionální tanečnicí, která si mohla dovolit cestovat po celé Evropě. Její schopnost souznít s hudbou byla nebývalá, takže málokdo z diváků odhalil, že Mobi je vlastně neslyšící tanečnice. Její vystoupení byla unikátní, protože na nich nejen tancovala, ale také hrála na klavír. Byla opravdu geniální a její uměleckou genialitu ocenily také Lidové noviny. Jako tanečnice působila dlouhodobě, dokonce i v období po 2. světové válce.

Tanečnice Mobi

Vlastní umělecká škola pro neslyšící děti

Sláva spojená s jejími úspěšnými vystoupeními nebyla pro Mobi tolik atraktivní, a proto ji využila ve prospěch ostatních. V roce 1942 si založila vlastní baletní školu pro neslyšící děti na Pražském ústavu pro hluchoněmé a podporovala právě děti, které neměly takové štěstí jako ona. Díky Mobi Urbanové se mnoho neslyšících malých tanečníků naučilo žít svobodně ve svém nadaní. Neslyšící učitelka jim totiž ukázala, jaké to je zapomenout na sluchový handicap a jít si za svými sny, jejichž splnění se zdálo být nereálné. Hudba se dá vnímat nejen ušima. Ve své učitelské činnosti byla šikovná, neboť 80 neslyšících tanečníků z její školy účinkovalo ve Smetanově divadle v Praze.


Mobi Urbanová? Tu samozřejmě znám. Jako malá jsem chodila do jejího souboru. Byla neslyšící, mezinárodně uznávaná tanečnice. V roce 1942 založila taneční školu pro neslyšící děti. Vystupovali jsme různě po republice a také v zahraničí. Šlo nám to. Důležité bylo cítit rytmus. Stačilo položit ruku na klavír a podle toho pak tančit.” vzpomínky Aleny Mervartové a Olgy Masníkové

Život mimo tanec

Se svým manželem žila ve Velké Chuchli. Vydala na vlastní náklady knihu Splněný sen. Zemřela v 73 letech a je pohřbena na Vinohradském hřbitově. Ústav jazyků a komunikace neslyšících ji v roce 2014 ocenil ve výstavě Čeští neslyšící (1814-2014). 

Zdroj, foto: Dennikn.sk, Wikipedia.org, Chuchle.cz, Youtube.com, Vimeo.com, Ff.cuni.cz, Pixabay.com
Editor: Kristýna Mariáková

Back to top button