Neslyšící svatba
V roce 1576 se v anglickém Leicesteru odehrála svatba, která dodnes fascinuje historiky i lingvisty. Neslyšící kovář Thomas Tilsey tehdy uzavřel manželství pomocí znaků, čímž vstoupil do dějin jako jeden z prvních doložených případů „inkluzivního“ církevního obřadu. Událost byla natolik neobvyklá, že ji farní úředník detailně zaznamenal. Přesto nešlo o úplnou novinku – neslyšící lidé využívali znakování při uzavírání manželství už po staletí předtím. Jednalo se však spíše o formu komunikace pomocí jednoduchých domácích znaků. Nešlo o plnohodnotný znakový jazyk, jaký známe dnes.
Prosazování znakového jazyka
Zásadní roli v tomto vývoji sehrála středověká církev, která postupně uznala, že znaky mohou plně nahradit mluvenou řeč. Klíčovým momentem byl dekret papeže Inocence III. z roku 1198, který umožnil neslyšícím uzavírat manželství prostřednictvím znaků. Tím se otevřely dveře i do dalších oblastí práva: neslyšící lidé mohli dědit majetek, účastnit se soudních sporů nebo vyjadřovat souhlas v právně závazných situacích. V Anglii se už ve 14. století objevují případy, kdy znakový jazyk sloužil jako prostředek soudní komunikace, a právníci jej postupně začali uznávat jako legitimní náhradu řeči.
Bourání předsudků
Tento vývoj však narážel na hluboce zakořeněné předsudky. Po staletí přetrvával názor, že schopnost mluvit je nezbytná pro rozumové myšlení. Neslyšící lidé byli proto často považováni za právně nezpůsobilé. Neměli být schopni uzavírat smlouvy ani nést trestní odpovědnost. Ještě v 17. století někteří právníci tvrdili, že „hluchoněmý“ člověk nemůže chápat rozdíl mezi dobrem a zlem. Právě uznání znaků jako jazyka tak znamenalo zásadní zlom, který tyto představy postupně narušoval.
Trnitá cesta za rovnoprávností
Příběhy jako ten Tilseyho ale ukazují, že cesta k rovnoprávnosti byla složitá. Než se mohl oženit, musel prokázat svou schopnost porozumět významu manželství před městskými i církevními autoritami a jeho okolí za něj muselo ručit. Podobné případy ze 17. století dokládají, že neslyšící lidé často museli svou vůli obhajovat i proti vlastní rodině. Přesto jejich úsilí položilo základy dnešního uznání znakových jazyků.
Zdroj, foto: Theconversation.com
Editor: Kristýna Havlová
