Večer s operami
Hrály se dvě komorní opery, tzv. jednoaktovky, které jsou typické svým anekdotickým charakterem a nejsou příliš dlouhé, proto se hrají bez přestávky. Jako první zazněla opera Viléma Blodka V studni, po ní následovala opera Polapená nevěra, kterou napsal Otmar Mácha. O tlumočení do českého znakového jazyka se postarali studenti ateliéru Divadlo a výchova pro neslyšící z JAMU a skupina Hands Dance. Nechybělo ani titulkovací zařízení nad jevištěm, díky kterému mohli nejen neslyšící porozumět zpívanému textu. Zpracování děl bylo odlišné nejen tematicky, ale i přístupem zpěváků a především tlumočníků.
V studni
Opera V studni je volně inspirována slovinskou pověstí o kouzelné studni. Dívka váhá mezi dvěma nápadníky – mladým milovaným Vojtěchem a starým vdovcem Jankem. O svatojánské noci se proto rozhodne podívat se do studně a koho tvář na jejím dně uvidí, ten bude jejím vyvoleným. Nic však nedopadne podle očekávání a dívka se nakonec rozhodne podle svého srdce. Tento romantický a místy humorný motiv tlumočily do českého znakového jazyka tři tlumočnice, které stály na vyhrazeném místě vedle jeviště a tlumočily jak hudbu, tak i zpěv. Skvělé bylo především střídání rolí a emoční náboj, který s sebou právě umělecké tlumočení nese.
Polapená nevěra
Opera Polapená nevěra vznikla na motivy anonymní staročeské frašky. Starý kupec si na poslední chvíli rozmyslí odjezd na služební cestu a přistihne svou mladou ženu s milencem. Nastane komický zmatek skrývání a odhalení nevěry. Přestože se zpívalo ve staročeštině, bylo toto dílo zpracováno moderněji. Především tlumočení do znakového jazyka přineslo nový originální prvek – tlumočníci totiž stáli vedle operních pěvců jako jejich rovnocenné stíny. Někdy i herec a jeho tlumočník mezi sebou vedli dialogy, což vytvářelo další komické situace. Tato spolupráce nepůsobila pro diváka rušivě, ale naopak přinesla nečekaný zážitek.
Inkluzivní umění
Smyslem tlumočených oper je podle jejich tvůrců především předání hudby pro oči neslyšících. Jak totiž tlumočníci ukázali, hudbu lze vnímat nejen poslechem, ale i vizuálně – znakový jazyk je schopen vyjádřit emoce i melodii, což podle tvůrců otevírá diskuzi o možnostech opery jako inkluzivního umění.
Zdroj, foto: Divadlonaorli.jamu.cz, Goout.net, Facebook.com
Editor: Kristýna Havlová
