Manifesto of Silences
V australském Melbourne se v divadle Arts House v rámci festivalu Melbourne Fringe představila mimořádná inscenace Manifesto of Silences (Manifest ticha), která přináší zcela nový pohled na operní umění. Jedná se o dílo australské neslyšící umělkyně a režisérky Irene Holub a šesti neslyšících performerů, které vypráví příběh prostřednictvím australského znakového jazyka Auslan, pohybu, tance, projekcí a zvukových vibrací. Inscenace měla premiéru 7. října a poslední představení se uskutečnilo 12. října.
Netradiční pojetí opery
Jedinečnost inscenace spočívá v tom, že znakový jazyk není během představení překládán do angličtiny prostřednictvím tlumočníků. Neslyšící umělci tak mohou svůj příběh vyprávět přímo, vlastním jazykem a bez prostředníků. Výraznou roli hraje v opeře takzvaný Visual Vernacular, vizuální forma vyprávění využívající pohyby, mimiku a prostorové obrazy, která umožňuje předávat emoce i divákům, kteří znakový jazyk neovládají. Pohyb performerů doplňují světelné efekty, digitální projekce a zvukové vibrace, díky nimž získává opera vlastní vizuální a tělesnou muzikálnost.
Temná kapitola historie neslyšících
Děj inscenace se vrací k jedné z nejbolestivějších kapitol historie neslyšících – k milánskému kongresu o vzdělávání neslyšících z roku 1880, kde byl prosazen takzvaný oralismus. Tedy vzdělávací přístup upřednostňující mluvenou řeč a odezírání ze rtů před znakovým jazykem. Rozhodnutí přispělo k potlačování znakových jazyků a mělo dlouhodobý dopad na životy neslyšících lidí po celém světě. Představení připomíná také historické osobnosti, které zastávaly protichůdné názory na vzdělávání neslyšících. Manifesto of Silences však není jen připomínkou historických křivd. Ukazuje, jak důležitý je jazyk pro identitu člověka a jaké následky může mít jeho odpírání. Zároveň nabízí prostor pro společné zpracování traumatu, posílení komunity a podporu jazykové rovnoprávnosti.
Zdroj, foto: Theconversation.com, Melbournefringe.com.au, Arthouse.com.au
Editor: Kristýna Havlová
