Roman Vojtechovský
Je pojmem nejen ve slovenské komunitě neslyšících, i u nás má své významné postavení, působí na Masarykově univerzitě v Brně. Roman Vojtechovský zastává mnoho pozic. Je odborníkem na slovenský znakový jazyk (SZJ), externím moderátorem zpráv RTVS ve SZJ, předsedou sdružení neslyšících odborníků a pedagogů a vysokoškolským pedagogem u nás a na Slovensku. Narodil se slyšícím rodičům a slovenský jazyk je jeho mateřským jazykem. Slovenský znakový jazyk si osvojil později v období předškolní a školní docházky, od neslyšících dětí neslyšících rodičů. Považuje jej za druhý hlavní jazyk, který dennodenně využívá.
Covidová pandemie
S neslyšící manželkou přistoupili ke covidové situaci pragmaticky. Oba jsou kvalifikovaní pedagogové, a tak neměli problém s domácím vzdělávání svých dětí, souběžně vykonávali home office. Roman Vojtechovský v rozhovoru pro Postoj.sk vyjádřil vděk za tlumočené tiskové konference, které bedlivě sledoval. Co se týče komunikace s ostatními, setkává se v této době většinou s laskavějším přístupem a ochotou se přízpůsobit. “Pandemie zvýšila povědomí o tom, že tu neslyšící žijí. (…) Na chvíli si dají roušku dolů a jasně vyjádří, co potřebujeme a nebo se snaží více gestikulovat. (…) Dvakrát se mi stalo, že lékaři si kvůli mě sundali roušku a nasadili průhledný ochranný štít.” prozradil Roman Vojtechovský.
Informační přístupnost pro neslyšící
Dle Vojtechovského mají neslyšící velmi dobrý přístup k informacím – hlavní zprávy jsou tlumočené, dají se dohledat v archivu televize, tlumočí se důležité tiskové konference a elektronické médium je nekonečné. Důležité tiskové konference se tlumočí, i když s tím zpočátku byly problémy (na několik dní bylo tlumočení přerušené kvůli finančním nesrovnalostem mezi občanským sdružením Slovenský zväz nepočujúcich a Ministerstvem vnitra SR). Neslyšící si de facto mohou vybírat, co jim vyhovuje – psaný text na internetu nebo simultánní překlad do znakového jazyka. Neslyšících neznakujících je více než neslyšících uživatelů ZJ a covidová situace ukázala, jak je znesnadněný přístup k veškerým informacím kvůli rouškám. Vojtechovský vyzdvihuje západní státy a jejich automatické titulkování v reálném čase, tohle stále na Slovensku bohužel není.
Nové znaky
Covidová situace vnesla do znakového jazyka nové termíny = znaky. “SZJ se přirozeně obohatil o znaky jako koronavirus, ústní testování, antigenní test, pandemie nebo COVID-19. Také se více používají znaky, které předtím byly na okraji slovní zásoby, jako např. karanténa, opatření, celoplošné testování a rouška.”
Znakovaná slovenština
V rozhovoru Vojtechovsky zdůraznil, že tlumočené tiskové konference jsou ve formálním znakovém jazyce, tedy v takovém jazyce, jaký se používá při situacích s vysokým statusem. Formální znakový jazyk má velmi blízko k mluvenému jazyku dané země. Znakovanou slovenštinu dle něj není možné spatřit v televizi.
Důležitost četby u neslyšících
Neslyšící děti jsou odkázány na vizualizaci úředního jazyka, tzn. na odezírání nebo na text. Mají znemožněný spontánní a přirozený příjem jazyka, neboť jej nemohou vnímat sluchem. “Jestliže se neslyšící dítě nesetká již v útlém dětství s mluveným jazykem, může se mu znechutit čtení. (…) Je důležité, aby se rodiče soustavně dítěti věnovali, aby co nejdřív mohlo prostřednictvím čtení rozvíjet svůj mluvený jazyk.”
Pracovní uplatnění neslyšících
Dle něj nelze jasně charakterizovat a ani paušalizovat, jaké je pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením, neboť je různé. Skupina osob se sluchovým postižením je totiž heterogenní. Zcela jistě panují jisté předsudky a obavy zaměstnavatelů ze zaměstnávání neslyšících osob. “Doporučil bych všem, aby se neslyšící nebáli vzít na zkušební dobu a ověřili tak jejich schopnosti a zodpovědnost. Také, aby hned na prvním setkání neřešili, že je pro pracovní výkon nutná telefonická komunikace ale hledali také jiné možnosti komunikace.”
Komunikační bariéry
A jaké jsou bariéry, se kterými se neslyšící neustále potkávají? “Několik televizních relací, reklamy, videa na webu nebo na sociálních sítích jsou bez titulků. Na stanicích nejsou informačních tabule, kde by mohli zobrazit texty, když se dějí mimořádné události. Exkurze hradů a zámků jsou mnohdy bez textových průvodců. Mnoho institucí, které poskytují služby klientům, je bez orientačních tabulí, které by neslyšící nasměrovaly. A nebo výtahy. Jak by se zasekl výtah, tak neslyšící nemá jak zavolat si o pomoc. (…) Je toho mnoho. A nejde jen o neslyšící od narození. Statistika hovoří, že až třetina lidí v seniorském věku trpí poruchou sluchu.” shrnul Vojtechovský.
Jak vnímat neslyšící a nebát se komunikace s nimi?
Důležité je si uvědomit, že neslyšící nejsou národnostní nebo etnická menšina. Je to jazyková a kulturní menšina a to vyžaduje mezikulturní komunikaci (slyšící vs. neslyšící). Znamená to stejný přístup, jako kdybyste potkali Vietnamce, který se učí slovensky. Kromě zřetelného projevu a vhodné artikulace “pomáhá, když nebudete používat hovorové, ale spisovné výrazy. Např. samoobsluha, nikoliv sámoška, nebo osobní vlak namísto osobák. (…) Slabikování nepomáhá, je třeba mluvit normálně. (…) Pokud neslyšící nerozumí, napište zprávu do mobilu. A nebojte se gestikulovat.”
Zdroj, foto: Postoj.sk, Pixabay.com
Editor: Kristýna Mariáková, Eva Nováková
