Těžký život na ulici měla jedna starší kočka kaliko (typ zbarvení srsti černo-bílo-rezavé), která trpěla ještě dalšími problémy, způsobenými nulovou zdravotní péčí. Lidé si všimli, že když se kočka toulala po ulicích, až přehnaně zastrašovala ostatní kočky bez viditelného důvodu.
Jak přišla kočka o sluch?
Naštěstí se kočka z ulice nechala chytit a odnést na záchrannou stanici. Zjistili tam, že kočka neslyší. Nedostatek zdravotní péče totiž způsobil to, že měla uši plné roztočů (parazitů) a dlouhotrvající neléčený zánět. Kvůli tomu se kočka neustále škrábala v uších a postupně si takto sluch v obou uších trvale poškodila. A to nebylo všechno, veterináři kočce ještě diagnostikovali IBS (syndrom dráždivého tračníku – nemoc střev), která postihuje i lidi. Veterináři jí naordinovali speciální dietu a léky a vyčistili jí zuby.
Záchrana neslyšící kočky
Kočky se poté ujala Nadace Santé D´Or. Zaměstnanci ji vřele přivítali a dali jí jméno Gallaudet. Jméno dostala po známém pedagogovi v USA – Thomasi H. Gallaudetovi, který založil první bezplatnou školu pro neslyšící v Connecticutu (stát na východě USA). Gallaudet University ve Washingtonu je pojmenovaná po něm. Jakmile kočka Gallaudet dostala zdravotní péči, přizpůsobila se životu neslyšící kočky v domácnosti.
Nadace Santé D´Or a její zkušenosti s neslyšící kočkou
Santé D´Or není klasická záchranná stanice. Nadace je centrem adopce a záchrany zvířat, která poskytuje útočiště a zdravotní péči zvířatům. Zvířatům také zajišťuje stálý domov. A to vše dělá v souladu s přírodou – používají výrobky šetrné k životnímu prostředí.
Dobrovolníci a návštěvníci Santé D´Or sdělili, že se Gallaudet nedá snadno chytit, i když je unavená. Reaguje stejně, jako lidé se sluchovým postižením – může se snadno polekat, když se někdo přiblíží (a ten neslyšící to neslyší). Ve strachu reaguje podrážděně, když neuslyší někoho přicházet a najednou zjistí, že není sama. Gallaudet si na lidi z nadace postupně zvykala, začala jim důvěřovat a byla spokojenější. I když se vyléčila a přestala se bát, pořád tam zůstávala – nikdo si Gallaudet nechtěl osvojit.
Vrána k vráně sedá, neslyšící neslyšícího si hledá 🙂
Roky plynuly, a nikdo se ke Gallaudet nehlásil… Až jednou – dobrovolník ze Santé D´Or – Daniel se do neslyšící kočky zamiloval. Snažil se Gallaudet často navštěvovat. Měl doma ještě jednu kočku Mayu a přemýšlel, že by jí pořídil kamarádku. A tak se taky stalo. Gallaudet se stala součástí Danielovy “rodiny”. Měl ji rád i proto, že byla neslyšící, a on na ni mohl znakovat.
Zdroj, foto: Coleandmarmalade.com, Clarkchronicle.com