Znakový jazyk jako první jazyk v životě dítěte
Po letošním oscarovém filmu CODA přichází na veřejnost další příběhy slyšících dětí neslyšících rodičů – tedy CODA. Shona a Diphika pochází ze Singapuru a jsou CODA. Jejich prvním jazykem je znakový jazyk, protože to byl první jazyk, kterým se mohly se svými rodiči dorozumět a mohly tak sdělit, že něco potřebují. Velmi často se jich vrstevníci ptají, jak se naučili znakovat. Odpověď je jednoduchá – vlastně úplně stejně, jako oni mluvit. Dítě se učí socializací, tím, že napodobuje a zkouší. Když rodič dává svému dítěti například mléko, tak slyšícímu dítěti říká “mléko”. Dítě to časem pochopí, zkouší slovo napodobovat a zjistí, že když řekne mléko, dostane mléko. Takto se to úplně stejně naučí i neslyšící, ale místo mluvení se znakuje znak mléko. Jestliže děti nemají přístup k někomu, kdo mluví, u těchto slyšících dětí neslyšících rodičů dochází pouze k opoždění vývoje řeči.
Lítost není potřeba
Jiným CODA se již nejednou stalo, že dostaly různé zvídavé otázky a potýkaly se s předsudky. Jednou slyšely od kamarádů, jak je litují, že se musí vůbec zabývat znakovým jazykem a musí ho umět. Lítost ale není potřeba. Odpověděly, že znakový jazyk je superschopnost.
Dříve dospět
CODA jsou velmi často stavěny do role tlumočníka svým rodičům. Jakmile mají slušnou slovní zásobu, tlumočí svým rodičům hovory v bance, v obchodě, v nemocnici apod. Musí mít také povědomí o odbornějších termínech, ale dokázaly dobře a správně tlumočit. Sdílí také pocit, že děti musí rychleji dospět.
“Nenáviděly jsme mluvení s vrstevníky, natož s dospělými. A stydlivá puberta tomu nepomohla. I tak jsme ale museli například číšníkovi říct, že jídlo je špatné, jestli by se dalo vyměnit. Dnes jde o jednoduché věci, ale tehdy to bylo pro nás strašné.”
I CODA mají svůj život
Neslyšící rodiče si uvědomují, že nemohou být celou dobu závislí na svých slyšících dětech a využívat je pro tlumočení. Zvládali to před narozením dětí, zvládnou to i po tom, co si děti zařídí své životy.
Zdroj, foto: Channelnewsassa.com
Editor: Lucie Ulrichová
