Vzpomínka na minulost
Mezinárodní den vzpomínky na Černobyl si připomínáme každý rok 26. dubna. Myšlenka vznikla v USA v roce 2016 na valném shromáždění OSN. Smyslem tohoto dne je vzpomínat na všechny, kteří zemřeli nebo se dodnes potýkají se zdravotními problémy v důsledku jaderné havárie v Černobylu. Zároveň je to také jakési memento (varovná připomínka) toho, jak extrémní dopad měla tato událost na životy lidí po celém světě. Kromě vzpomínkových akcí se pořádají i odborné přednášky a diskuze nad riziky jaderné energetiky. Důležité jsou také osvětové akce pro děti a mládež na téma bezpečnost a radiace.
Černobylská havárie
Havárie jaderné elektrárny ve městě Černobyl na severu Ukrajiny (tehdy součást SSSR) se stala 26. dubna 1986. Při pokusu na 4. reaktoru došlo k jeho přehřátí, protavení a následnému výbuchu, při kterém se do ovzduší dostalo velké množství radioaktivních látek a došlo ke kontaminaci okolního prostředí. Zamoření okolí bylo obrovské. Nejvíce zasaženy byly oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Důkazy o kontaminaci se ale objevily hned druhý den i na území Švédska. Sovětský svaz se snažil havárii utajit, ale následky byly tak velké, že se o tom svět brzy dozvěděl.
Po havárii
Hned po výbuchu se hasiči pustili do likvidování vzniklého požáru. Nikdo je však neupozornil na to, jak nebezpečné je ozáření. Po bezprostřední likvidaci požáru bylo potřeba rychle jednat, aby do atmosféry dál neunikaly nebezpečné radioaktivní látky. Budova reaktoru byla proto ještě v roce neštěstí obestavěna železobetonovým sarkofágem. V letech 2010-2019 byl postaven nový kryt, který obklopuje ten původní. V období 1986-2000 došlo k přesídlení více než 350 tisíc lidí. Nejznámější evakuace proběhla den po havárii v téměř 50 tisícovém městě Pripjať, které leží 3 kilometry od elektrárny. Dnes se jedná o opuštěné město duchů. Počet obětí nelze jednoznačně určit, ale uvádí se 31 mrtvých (během havárie a do 3 měsíců po ní) až 1 milion lidí v důsledku zvýšeného výskytu rakoviny způsobené katastrofou.
Černobyl nyní
V současnosti je oblast kolem elektrárny rozdělena na dvě zóny – vnější a vnitřní. Do vnější zóny v okruhu 30 kilometrů se vrátili lidé (většinou staršího věku), kteří tu žijí na vlastní nebezpečí. Dostávají však od státu příspěvek na nákup a dovoz vody a bezpečných potravin. Do vnitřní tzv. mrtvé zóny, která má průměr 10 kilometrů, mají přístup pouze vědci, pracovníci elektrárny a exkurze. Zajímavostí je, že příroda se s katastrofou vypořádala celkem snadno. I přes všudypřítomnou radioaktivitu vznikla v zónách jedinečná přírodní rezervace, kam se postupně vrací divoká zvěř. Příroda si tak bere zpět to, co jí člověk kdysi vzal.
Zdroj, foto: Chernobylzone.cz, Cs.wikipedia.org, Forbes.cz, Theguardian.com, Calendarbanana.com, Medium.seznam.cz, Shutterstock.com
Editor: Kristýna Havlová
