Kanaďané se sluchovou vadou se potýkají s různými problémy, které způsobila pandemie Covid-19. O jaké problémy se jedná? Co by chtěli od státu, aby nezažili podobnou situaci v budoucnu?
Lorin MacDonald
Lorin MacDonald pracuje jako právnička v Torontu. Jelikož je neslyšící, tak spoléhá na odezírání. Když propukla panika kvůli Covid-19, Lorin doufala, že o neslyšící bude dobře postaráno. Jenže doufala marně, protože ze dnů se staly měsíce a stále nebyla podpora pro neslyšící. Rostly bariéry a překážky v plnění každodenních úkolů.
Komplikace
Lorin vypráví, jaké komplikace přinesla pandemie. První komplikací bylo používání roušek. Ztěžovalo to dorozumívání. Další komplikací bylo, že neslyšela dodávky, které přivážely balíky. Největším problémem byly schůzky, které byly vedeny přes videohovor. Lorin tak nestíhala rozumět svým spolupracovníkům. Lorin říká, že dříve drobné nepříjemnosti se staly vinou pandemie závažnými, a těžko se s tím vyrovnávala. Ale nejvíc ji skličovalo sledovat, jak se již existující bariéry, kterým čelí komunita lidí se ztrátou sluchu, zhoršují a neřeší. Je to smutek nad celým světem, který postižená právnička vyjadřuje stále častěji.
Větší pozornost
OSN vyzvala mezinárodní vlády, aby věnovaly více pozornosti skupince lidí s postižením, protože ta je jednou z nejvíce a nejhůře zasažených.
Theresa Tam
Theresa Tam, nejvyšší kanadská úřednice v oblasti veřejného zdraví, vyzdvihla největší problém neslyšících – roušky, protože nyní kanadská veřejnost usiluje o širší používání roušek. Podle mnoha lidí v komunitě lidí s poruchami sluchu však tato volání nejsou přeměněna v činy nebo empatii. Například Lorin vysvětlovala zaměstnancům obchodu, že je neslyšící a žádala je, aby zvedli masky pro snazší odezírání ze rtů, ale často se setkala buď s přímým odmítnutím nebo s vlnou odporu.
Wissam Constantin
Wissam Constantin je jednatelem Kanadské asociace neslyšících. Sám je neslyšící a používá znakový jazyk, má také špatné zkušenosti s rouškami. Wissam říká, že roušky zamezují schopnost číst výrazy obličeje, což je základním a často přehlíženým aspektem znakového jazyka.
Opatření
Ztráta tototo zásadního spojení spolu s opatřeními v oblasti veřejného zdraví, která udržují veřejnost v omezených bublinách, prohlubuje pocit izolace neslyšící komunity, která je již tlačena na okraj. Wissam uvádí, že většina neslyšících dětí, dospívajících a dospělých se spoléhá na neslyšící komunitu, protože ta naplňuje jejich potřeby, mezi nichž je socializace a jazyková expozice. Hlavní dopad má tato izolace, kdy neslyšící musí čas trávit doma, na neslyšící mládež, jejíž rodiny nemusí umět znakovat. Vzdělání a duševní zdraví mladých bude z tohoto důvodu nepochybně negativně ovlivněno.
Národní koordinátor
Steven Estey pracuje jako národní koordinátor pro Radu Kanaďanů se zdravotním postižením. Steven ohluchl a zabývá se izolací neslyšících. Steven říká, že tlumočení znakového jazyka a intervenční služby pro hluchoslepé se do velké míry snížily po celé zemi, protože Covid-19 nuceně snižoval počet poskytovaných služeb. Dále uvedl, že rozsáhlý posun směrem k virtuálním schůzkám a jinému shromažďování na základě technologií je nevhodný pro potřeby té skupiny lidí, která se při účasti v reálném čase spoléhá na kvalitní titulky nebo živé tlumočení.
Steven uvedl, že na počátku pandemie cítil optimismus, protože sledoval, jak vlády začleňují tlumočení znakového jazyka do svých briefingů v oblasti veřejného zdraví. Ale je zklamaný, protože problémy většiny zdravotně postižených Kanaďanů, včetně neslyšících, zdá se zapadly mimo pozornost. Steven řekl, že díky tomu se zjistilo, jak daleko jsou lidé se zdravotním postižením vzdáleni od hlavního vědomí veřejnosti v této zemi.
Budoucnost
Steven chce, aby se vláda po pandemii covid-19 stala proaktivnější v oblasti tlumočení do znakového jazyka v různých prostředích, zejména v lékařských ordinacích a nemocničním prostředí.
Lorin doufá, že komunikace se stane silnějším zaměřením napříč všemi směry. Vyzývá všechny, od společností po soukromé plánovače událostí, aby do rostoucího počtu svých webových událostí zahrnuli kvalitní titulky. Řekla, že automatické titulkování má obvykle pouze 70 až 80 procentní přesnost, a odmítá argumenty, které naznačují, že taková řešení by měla být přijatelná, protože jsou lepší než nic. Lorin uvedla, že když se události přesunou do virtuálních prostorů z nutnosti, je třeba řešit přístupnost komunikace. Pokud ji budete ignorovat, je to podobné jako pořádání vaší události ve fyzicky nepřístupném prostoru. Pokud úmyslně nezahrnete, neúmyslně vyloučíte neslyšící ze společnosti.
Zdroj, foto: Ctvnews.ca, Pressurewasherify.com, Depositphotos.com, Thehilltimes.com, Citynewstoronto.com, Dreamstime.com
Editor: Magda Jandusová
