Jak se stane, že se neslyšící začnou věnovat tanci? V čem je odlišná taneční příprava neslyšících tanečníků od slyšících tanečníků? Víte, že existuje taneční akademie či mezinárodní taneční festival speciálně pro neslyšící tanečníky? Některým neslyšícím tanečníkům se podařilo dosáhnout světového renomé a díky sociálním sítím se snáze integrovali do profesionální taneční scény.
Gallaudet Dance Company
Jak se neslyšící dostanou k tancování?
Začátky tancování jsou obdobné jako u slyšících dětí. Člověk se s tancem seznámí díky tomu, že ho někde spatří – pokud netancuje někdo v rodině, tak v televizi nebo taneční vystoupení coby live show v divadle. Neslyšící děti se do něj buď zamilují či nikoliv, a dle toho v tanečním umění pokračují. Tak jako se zamilovala např. neslyšící tanečnice Zahna Simon. Viděla živé vystoupení Labutího jezera, navštívila baletní kurz svého kamaráda a měla hned jasno. V softballu se trápila kvůli komunikaci s ostatními slyšícími hráči, zatímco balet jí přišel komunikačně bezbariérový. Velká část neslyšících se přikloní k tancování poté, co zjistí, že v týmových sportech se trápí kvůli komunikační bariéře. Tanec je individuální a zároveň je i tichý. Neslyšící se učí tančit díky pečlivému pozorování, nemusí vést rozhovory se svými spolutanečníky, učitel tance učí tak, že tanec fyzicky demonstruje. Vzhledem k tomu, že neslyšící jsou vizuálně a prostorově orientovaní, tanec vypadá jako ideální umělecký směr pro neslyšící. Neslyšící se necítí být zahnán do kouta a je plnohodnotnou součástí souboru.
Neslyšící tanečnice Zahna Simon
Úskalí v tanečním světě, který stále preferuje slyšící tanečníky
Zařadit se do slyšícího světa v rámci všech životních oblastí je pro naprostou většinu osob se sluchovým postižením obtížné. Stejně tak je tomu u neslyšících tanečníků. Někteří se dostanou na konkurzy díky tomu, že hrají dvojí roli – prezentují se jako slyšící tanečníci. Trenéři často neslyšícím tanečníkům nevěří a kladou na ně vysoké nároky, nutí je do tvrdého tréninku a podporují je hláškami typu “ty budeš potřebovat 3x větší trénink než ostatní”. Neslyšící tanečnice Figgins se proto rozhodla podílet se na speciálních edukačních programech pro neslyšící tanečníky, které zvýší jejich sebevědomí a chuť tancovat. Chce zlepšit přístup veřejnosti a poskytnout klíčové nástroje k úspěšnému tancování neslyšících, protože není důvod je dehonestovat kvůli sluchovému handicapu.
Neslyšící tanečnice Figgins
Specifika tanečního tréninku neslyšících
Tanec je bezesporu umění spjaté s hudbou a tancovat bez obou funkčních uší představuje obrovskou výzvu, nejen pro neslyšící tanečníky, ale i pro jejich trenéry. Dnešní neslyšící tanečníci to mají o dost snazší, protože současnost je protkána inkluzivními tendencemi, takže už málokoho překvapí, že neslyšící tančí na profesionální úrovni. Pro mnohé zadavatele kulturních zakázek představují neslyšící tanečníci skvělý marketingový tah. Navíc kariéře neslyšících tanečníků hodně pomáhají sociální sítě. Neslyšící tanečníci si mohou sami vytvořit vlastní image a značku, která když zaujme širokou část sledujících, pomůže jim zviditelnit se a být tak součásti profesionální taneční subkultury. Takovým příkladem je neslyšící hip-hopový umělec Shaheem Sanchez, kterého můžete sledovat na Instagramu (IG profil: https://www.instagram.com/shaheem/). Ten k tanci potřebuje cítit vibrace, takže je otevřený různým technologickým vychytávkám, které podporují vnímání hudby přes jiné smysly. Experimentoval s SubPac batohem, který má zabudovaný High-Tech systém a který umožňuje vnímat energii hudby na zádech.
Shaheem Sanchez:
Neslyšící hip-hopový tanečník Shaheem Sanchez
SubPac batoh
Tanečníci s kompenzačními pomůckami nebo bez nich
Skupina neslyšících tanečníků se dále dělí na ty, kteří využívají zesilovací přístroje a naopak na ty, kteří kompenzační přístroje striktně odmítají. Přístup k hudbě je ale pro značnou část tanečníků důležitý, a tak někteří z nich dřív nebo později začnou vyhledávat kompenzační pomůcky, dokonce zvažují implementaci kochleárního implantátu. Většina členů v taneční akademii využívá minimálně sluchadla. Neslyšící tanečnice Figgins uznala, že právě díky sluchadlům a indukční smyčce začala vnímat hudbu zcela jinak. “Myslela jsem si, že změnili hudbu. Najednou jsem byla schopna rozeznat jednotlivé hlasy. Slyšela jsem, jak mí kolegové tanečníci dýchají, do té doby jsem vůbec netušila, že skladba má basovou linii. Nyní tančím zcela jinak a zcela jinak vnímám hudbu. Bylo to pro mě něco jako odhalení hudebního světa!”
Tanečnice s kochleárním implantátem
Gallaudet Dance Company
Taneční akademie pro neslyšící spadá pod Gallaudetovu univerzitu a nachází se rovněž v místě univerzity, ve Washingtonu D.C. Místní taneční soubor funguje již 65 let. Tato taneční akademie není v ničem speciální než v tom, že sdružuje neslyšící tanečníky. Soubor funguje stejně jako jakýkoliv jiný taneční soubor na světě, jen používá jiný komunikační kód a různé podněty k efektivní výuce. Při výuce tancování je běžné se učit v zrcadlovém prostoru. Někteří taneční trenéři v Gallaudet Dance Academy při výuce tance zrcadla nepoužívají, protože se domnívají, že jsou marná a podporují špatné návyky. “Buďte několik hodin ve studiu s neslyšícími tanečníky a už nikdy se nebudete dívat na svůj odraz v zrcadle stejným způsobem.” Zároveň si Figgins uvědomuje, jak její jednostranná hluchota ovlivnila její společenský život a sebeúctu. Až když začala slyšet pomocí sluchadel, vznikla logicky větší potřeba starat se sama o sebe – ráda si užívá chvilí bez sluchadel.
Gallaudet university
Gallaudet Dance Academy:
Mezinárodní festival tance neslyšících v Bay Area
V roce 2013 vznikl Mezinárodní festival tance v San Francisco (originální název: Bay Area International Deaf Dance Festival). Tento festival vznikl dle slov zakladatelky festivalu Antoine Hunter proto, “aby neslyšící umělci z celého světa měli bezpečné místo, kde se mohou učit a vystupovat.” Koná se každý rok a sjíždějí se zde umělci z celého světa. Program je bohatý a zahrnuje jak workshopy a panelové diskuze, tak taneční představení. V prvé řadě ale jde o setkání neslyšících umělců, o předání zkušeností a sdílení společné ideje o sjednocení, která je těžko uplatnitelná v tanečním světě slyšících. “Známe to na vlastní kůži, jaké to je být odmítnut světem.” Mixují se zde různé taneční žánry, ale nejpopulárnějším je hip hop. To proto, že je kombinovatelný s americkým znakovým jazykem (ASL).
Zdroj, foto: Dancemagazine.com, Gallaudet.edu, Projectartistx.com, Pinterest.com, Instagram.com, Itv.com
Editor: Kristýna Mariáková
