Jack Runser a jeho začátky
Neslyšícímu 41letému rodákovi z Aljašky (USA) byla při narození diagnostikována dětská mozková obrna (DMO = porucha hybnosti doprovázená abnormálním svalovým napětím). Jeho DMO byla s největší pravděpodobností vyvolána nekompatibilním Rh-faktorem a způsobila mu velké bolesti. Jack k tomu neslyší a komunikuje pomocí počítačového vybavení. Sám Jack považuje svou formu mozkové obrny za mírnou. Nepoužívá invalidní vozík a má zachováno mnoho funkcí v končetinách. Zachované funkce v končetinách jsou podle Jacka výsledkem jeho agresivního cvičení.
Fyzické aktivity
Jack Runser se v mladistvém věku rozhodl, že si ve svém těle vybuduje vyšší úroveň síly, i když mu tělo nefungovalo tak, jako to je u intaktní populace. Chtěl se i navzdory své nepříznivé diagnóze zaměřit na činnost, o které si ostatní mysleli, že u něj není možná.
Jack se stejně jako většina mladých chlapců – zejména těch, kteří vyrostli na drsné Aljašce – zajímal o sport a fyzické aktivity. Na střední škole objevil vzpírání, tuto aktivitu považoval za smysluplnou a začal si užívat náročné tréninky. „Dokážu zvládnout všechny váhy na strojích a ještě víc. Baví mě šokovat lidi – a potlačovat představu, která o zdravotním postižení vládne ve společnosti,“ řekl cílevědomý Jack.
Tvrdý trénink a kulturistika
Toto odhodlání umožnilo Jackovi soutěžit jako kulturista v národních i celostátních soutěžích, většinou ve třídě bantamové váhy (= váha do 65 kg). Ačkoli nedávno odešel ze soutěží a nyní plánuje další fázi svého života, říká: “Žádný cíl není příliš nereálný nebo mimo hranice.”
Stát se adeptem kulturistiky nebyl pro Jacka snadný úkol. Vše si odpracovával stejně, jako ostatní kulturisté. „Největší výzvou byla koordinace zvedání závaží.“ Jakmile se Jack naučil, jak zvedat závaží a používat posilovací stroje, začal pravidelně trénovat (celé roky makal čtyři hodiny denně, sedm dní v týdnu).
„Celý život jsem musel dokazovat lidem, že si stanovuji vlastní limity.“
“Lidé, kteří mě neznají, mi říkají, že mám omezení. Bohužel, to oni omezují sebe…“
Profesionální kulturistika a umístění
Jako profesionální kulturista se Jack umístil na druhém místě v celostátní soutěži a byl dvakrát jmenován nejinspirativnějším kulturistou National Physique Association. Na národní soutěži v Chicagu se umístil na sedmém místě v divizi muší váhy, a přestože nebylo plánováno jeho vystoupení v dalším kole, během přestávky jej o to rozhodčí soutěže požádali. Od publika, rozhodčích a dalších kulturistů sklidil bouřlivé ovace.
Pro a proti kulturistice
Jack se nechal slyšet, že kulturistika byla pro něj jediným způsobem, jak se vypořádat s DMO. Bylo to pro něj terapeutické. Na druhou stranu se mu opotřebovávaly klouby rychleji. Svého celoživotního tréninku ale v žádném případě nelituje, protože je přesvědčen, že díky posilování neskončil na vozíku. Většina lidí se stejným postižením, nebo i jeho lehčím stupněm, je ve 30 letech na vozíku. Oproti tomu Jackovi je 41 let a stále aktivně cvičí a posouvá své limity.
Předsudky lidí
I když má Jack velké úspěchy v kulturistice, často se setkává s tím, že lidé v okolí mají obavy, že Jack na sebe vyvíjí příliš velký tlak. Také mu říkají: “Ne, to nemůžeš udělat,” nebo “Ne, vždyť by sis ublížil.” S těmito předsudky se setkává i u členů své rodiny.
„Největší výzvou je, když mi lidé říkají: ‚Ne, to nemůžeš udělat.”
Z kulturistiky na školu
Jack žije samostatně a nyní, když odešel z kulturistiky, plánuje svou budoucnost. Jako student na univerzitě v Anchorage na Aljašce pokračuje v bakalářském studiu humanitních služeb. Když není ve škole nebo necvičí, věnuje se rád aktivním činnostem jako je pěší turistika a jízda na koni.
Jack ve své básni řekl, že jediné limity jsou ty, které si nastavíte ve své mysli.
A nám nezbývá nic jiného, než s Jackem souhlasit. Jaké si to nastavíme, takové to máme.
Zdroj, foto: Cerebralpalsy.org, Whio.com, Dailymoth.com, Myspace.com, Cerebralpalsy.org, Uaa.alaska.edu, Usamuscle.com, Frontiersman.com
Editor: Eva Nováková
