Z DOMOVA

Profesorka Alena Macurová o vlivu literatury pro neslyšící

Tento článek vznikl jako výcuc z rozhovoru s paní profesorkou Alenou Macurovou v kulturním deníku A2. Profesorka Macurová v něm zmiňuje o specifickém fenoménu a to dopisní korespondence u neslyšících a o vlivu literatury pro osoby se sluchovým postižením. 

Dopisy neslyšících 

Dopisní korespondence zažívá v celosvětovém rozsahu jistý úpadek. Dopisy nahradily moderní technologie, díky ní lze přijímat zprávy ihned. Přestože se ale dopisy stále nějakým způsobem zachovaly v různých kulturách, zatímco v komunitě neslyšících takřka vymizely. Současná moderní doba přeje neslyšícím, neslyšící se mohou vyjádřit ve svém mateřském jazyce prostřednictvím videí. Soukromá korespondence neslyšících je vyřizována především touto formou. 

Dopisy nejsou u neslyšících oblíbené

Umění neslyšících

Pokud je hluchota vnímána jako jedna z možností kulturní, smyslové a kognitivní odlišnosti, pak je možné vnímat umění specifické neslyšícím – je to umění, které odráží jejich pohled na věc. Neslyšící umělci, ať už herci, tanečníci, spisovatelé, básníci, výtvarníci nebo designéři svým přístupem, produktem nebo dílem prezentují vnímání skrze hluchotu. Zde patří např. De’VIA (Deaf View/Image Art), poezie neslyšících ve znakovém jazyce nebo storytelling, vtipy nebo jazykové hry specifické pro komunitu neslyšících. De’VIA (Deaf View/Image Art) je žánr vizuálního umění, které vyjadřuje pohled neslyšícího, prezentuje neslyšící kulturu a pocity neslyšících. V tomto umění jsou často znázorněny oči, uši, pusa a ruce (nejdůležitější části těla pro neslyšící v rámci komunikace s neslyšícími nebo se slyšícími).

Deaf View/Image Art

Propojení českého a znakového jazyka

Umění, které zahrnuje oba světy (slyšící a neslyšící), můžeme shledávat v široké škále existujících projektů a uměleckých konceptů. Umožňuje to např. Ateliér dramatické výchovy pro neslyšící na JAMU v Brně, simultánní tlumočení divadelních představeních zaštiťované Českou komorou tlumočníků znakového jazyka, simultánní tlumočení koncertů.

Ateliér dramatické výchovy pro neslyšící na JAMU v Brně

Český jazyk u neslyšících

Učit neslyšící český jazyk je obtížný úkol. “Je to myslím tak těžké, že my si to ani nedovedeme představit – učí se totiž psát jazyk, který neslyší a nikdy neslyšeli.” Dle profesorky Macurové je koncepce výuky českého jazyka v naší zemi nepromyšlená a neefektivní. Chybí ucelená řada učebnic českého jazyka (jakožto psané češtiny) pro žáky a studenty se sluchovým postižením. 

Výuka českého jazyka pro neslyšící není na dobré úrovni

Literatura pro neslyšící

Umělecké texty, básně nebo pohádky jsou upravené pro potřeby žáka/studenta se sluchovým postižením a ztrácí celistvý rozměr uměleckého českého jazyka. Odstraňuje se v nich např. jazyková obtížnost a žáci/studenti se sluchovým postižením tak pracují s verzí, která ačkoliv je značně upravená, umožňuje jim náhled do české kultury a skrze to mohou osvojit základní kulturní gramotnost (budou znát např. jednotlivé postavy – princ Bajaja, Zlatovláska, Rumcajs atd.). Umělecký jazyk u neslyšících se každém případě neopírá o slovní složku, ale o tu tělesnou. Umělecký projev je opřen o veškeré tělesné projevy – pohyby rukou, obličejových svalů, mimika, pohyby hlavy nebo horní části trupu.

Neslyšícím pomáhá, když jsou umělecké texty ČJ přizpůsobené ČJ pro neslyšící

Alena Macurová

Je česká vysokoškolská pedagožka, která má respektuhodné postavení mezi neslyšícími, protože se zasloužila o celospolečenský pohled na neslyšící a jejich znakový jazyk coby svébytnou kulturu a komunikační formu, která má stejné postavení jako ostatní mluvené jazyky. Profesorka Macurová je autorkou 5 knih, které se zabývají českým jazykem u neslyšících. Vyučuje lingvistické předměty na Ústavě jazyků a komunikace neslyšících v Praze. 

Alena Macurová společně s Radkou Novákovou

Zdroj, foto: Advojka.cz, Iforum.cuni.cz, Wpsd.org, Muzes.cz, Skolskyservis.cz, Digital.rozhlas.cz
Editor: Kristýna Mariáková

Back to top button
Close