Z DOMOVA

Nevhodná pojmenování jako vozíčkář, slepý či hluchý

Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková vydala novou příručku pro novináře. Informuje o tom, jaká pojmenování osob jsou vhodná, a která ne. Nevhodnými výrazy jsou např. vozíčkář, mentálně retardovaný, slepý či hluchý. Je třeba vyloučit i výraz “zdravotní”.

Nová příručka pro novináře

Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková vydala koncem května nový slovník pro novináře. Publikaci vydala Šimůnková ve spolupráci s neziskovými organizacemi, speciálními pedagogy, lingvisty, novináři, a především se samotnými lidmi s postižením. Obsahuje informace o tom, jaké je správné a vhodné pojmenování osob, které mají postižení. Příručka vychází také z Úmluvy OSN, kde se postižení nevnímá jako záležitost konkrétního člověka, ale vidí hlavní příčinu vzniku postižení ve společnosti. 

Zástupkyně ombudsmana Mgr. Monika Šimůnková

Tři náhledy na problematiku

  • MEDICÍNSKÝ MODEL

Zaměřuje se na zdravotní stav člověka. Postižení je vnímáno jako nemoc a člověk s postižením jako příjemce péče. Takový člověk je vnímán jako někdo, kdo není schopen samostatně se rozhodovat o svém životě. Medicínský model vidí problém na straně člověka s postižením, nikoliv na straně společnosti. Příručka Moniky Šimůnkové medicínský model nedoporučuje užívat.

  • SOCIÁLNÍ MODEL

Nevnímá postižení jako záležitost konkrétního člověka. Příčinu vzniku postižení vidí ve společnosti, která nedbá na potřeby lidí s postižením a nevytváří dostatečné podmínky pro jejich začlenění do společnosti.

  • BIOPSYCHOSOCIÁLNÍ MODEL

Světová zdravotnická organizace vytvořila model, který kombinuje prvky medicínského a sociálního modelu. Biopsychosociální model hodnotí pět součástí, které ovlivňují situaci člověka s postižením. Jde o zdravotní stav, faktory prostředí, faktory osobnosti, možnosti sociálního začlenění a to, jak je člověk s postižením soběstačný.

Člověk s postižením X postižený člověk

Důraz je kladen také na to, aby se na prvním místě uváděl vždy člověk/osoba/lidé a slovo “postižený” se dávalo až za něj. Pokud použijete spojení “postižený člověk,” je na prvním místě zdůrazněno jeho postižení. Správný je tedy termín “člověk s postižením.”

Člověk s postižením X člověk se zdravotním postižením

Příručka také doporučuje vyloučit slovo “zdravotní.” Toto slovo je spojené s medicínským modelem, který vnímá člověka prostřednictvím jeho zdravotního stavu. Takže správně: člověk s postižením. 

Vozíčkář X člověk, který se pohybuje na vozíku

Novináři by podle slovníku měli také vyloučit jednoslovné termíny a nahradit je víceslovným popisem situace. Např. slovo “vozíčkář” nahradit pojmenováním “člověk, který se pohybuje na vozíku”. Pojem “vozíčkář” charakterizuje člověka jen prostřednictvím jeho postižení.

Ale pozor! Se změnou jednoslovného pojmenování na víceslovný popis nemusí souhlasit všichni lidé s postižením. Pokud to jde, je nejlepší se jich přímo na to zeptat.

Člověk, který se pohybuje na vozíku

Člověk se sluchovým postižením


NEVHODNÉ

VHODNÉ

VYSVĚTLENÍ
Hluchý, hluchoněmýČlověk, který je neslyšící.Neslyšící.Člověk se sluchovým postižením.Hluchý/Hluchoněmý jsou urážlivé termíny. Lidé se sluchovým postižením totiž nejsou němí, pouze neslyší. Nic jim nebrání v tom, aby mluvili, nemají narušené mluvní ústrojí. Pokud se již narodili se sluchovým postižením a nikdy neslyšeli mluvit lidi kolem sebe, nemohli si mluvený jazyk osvojit napodobováním, jak je to u lidí, kteří slyší.
Znaková řečZnakový jazykTermín „znaková řeč“ je již zastaralý. „Znakový jazyk“ je termínem, kterým označujeme svébytný jazyk s vlastní gramatikou.
Čtení ze rtůOdezírání„Čtení ze rtů“ je termínem nepřesným a zastaralým. Nelze totiž „číst“ ze rtů jako čteme písmena. Sluchem rozpoznáme přesně všechny hlásky, zrakem lze rozlišit jen asi třetinu z nich.„Odezírání“ je termínem obecně uznávaným. Odezírání je jedna z možností porozumění mluvené řeči, kdy člověk vnímá mluvenou řeč zrakem a rozumí obsahu sdělení nejen podle pohybů úst, ale i podle mimiky obličeje, výrazu očí a gestikulace.
Často se ve zprávách píše o znakové řeči – správně je ale znakový jazyk

Urážlivá pojmenování

Nepřípustné je používání výrazů jako mentální retardace (správně: člověk s mentálním postižením) nebo označení člověka se sluchovým postižením jako “hluchý”, nebo člověka se zrakovým postižením jako “slepý.” 

Proč byl vydán slovník pro novináře?

Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková vysvětluje, že média ovlivňují postoje a chování lidí. Představují určitý vzor a jejich role je nezastupitelná. Pokud se nejen novináři budou řídit pravidly z publikace, přirozeně tím mohou ovlivnit i pohled celé veřejnosti na lidi s postižením.

Zdroj, foto: Info.cz, Ochrance.cz, Cs.wikipedia.org, Novinky.cz, Pixabay.com, Ictrevue.ihned.cz
Editor: Eva Nováková

Back to top button
Close