„Planeta je kolébkou mysli, ale nikdo nemůže věčně žít v kolébce.“
Kdo byl Konstantin Eduardovič Ciolkovskij?
Byl to člověk, který navždy změnil způsob, jakým vzhlížíme ke hvězdám. Narodil se 17. září 1857 v zapadlém koutě carského Ruska. Jeho otce Edwarda Ciołkowského, původem Poláka, tam Rusové násilím přestěhovali z rodné země po nezdařeném lidovém povstání proti carovi – pracoval jako lesník a rodinu s třinácti dětmi občas uživil jen s obtížemi. V zimě 1867 dostal malý Kosťa spálu a kvůli následným komplikacím takřka ohluchl.
„Každou minutu svého života, kdy jsem byl mezi lidmi, jsem trpěl,“ vzpomínal později. Na gymnáziu slyšel z výkladu učitelů každé desáté slovo. Po třech letech marného zápasu se školním světem zůstal doma. Začal studovat z knih: fyziku, chemii, matematiku, astronomii. A sestrojoval nejrůznější modely: auto, balon, soustruh, stroj s křídly.
Studium v Moskvě
V pozdějším věku odešel do Moskvy a důkladně studoval astronomii, fyziku, geometrii a mechaniku. Byl tak chudý, že se převážné živil jen černým chlebem a vodou. To ho však vůbec neodradilo od jeho snů souvisejících s raketovou technikou a vesmírem. V Moskvě se poprvé dozvěděl o Newtonově zákonu akce a reakce. Byl jím fascinovaný a tento zákon ho přivedl na myšlenku vzdušných letů.
Po třech letech pobytu v Moskvě takřka bez peněz se devatenáctiletý mladík vrátil na venkov. Externě složil na gymnáziu učitelské zkoušky, v lednu 1880 dostal místo učitele aritmetiky a geometrie na újezdní střední škole v městečku Borovsk.
Verneovská inspirace
V únoru 1892 se mladý učitel i s rodinou odstěhoval do Kalugy, asi dvě stě kilometrů od Moskvy, a nastoupil na tamní střední školu. I na novém působišti se snažil zkonstruovat létající stroj těžší než vzduch, nicméně v zaostalé carské říši – navíc mimo Petrohrad a Moskvu – k tomu chyběla vhodná půda. Když Ciolkovskij v 90. letech zveřejnil návrh na „létající stroj podobný ptáku“, nikdo jej nebral vážně.
Konstantin Ciolkovskij rád četl romány Julese Verna. Jednou si Ciolkovskij vzpomněl, že Jules Verne psal o raketách. Chvilku hledal v knihovně a v románu „Ze Země na Měsíc“ jeden z hrdinů hodlal zbrzdit pád střely-kabiny na měsíční povrch pomocí dvaceti raket s hořlavou směsí. To Ciolkovského inspirovalo k vytvoření pohonné látky pro rakety.
Nejvhodnější pohonnou látku měla představovat směs kapalného vodíku jakožto paliva a kapalného kyslíku coby okysličovadla.
Myšlenky, jež předběhly dobu
Na jaře 1896 propadl Ciolkovskij myšlence využití raket pro cesty do kosmu úplně. Pokoušel se o matematické vyjádření letu a pracoval na dvou publikacích současně. Vpřed postupoval pomalu, nakonec však stěžejní rovnici pohybu rakety zformuloval dne 25. 8. 1898.
Onoho památného dne se zrodila základní poučka moderní raketové techniky – rovnice Ciolkovského.
Svoji historicky významnou a důležitou práci „Výzkum kosmických prostorů pomocí reaktivních zařízení“ napsal v roce 1898, ale zveřejnit ji mohl až v roce 1903. V této práci jako první navrhl koncept první rakety na tekuté palivo.
Ciolkovskij uvažoval o raketovém letadle, které se dostane až za hranice atmosféry a zpět se vrátí s využitím plachtění, dále o umělých družicích, o vytvoření velkých satelitních stanic okolo Země, o kolonizaci planet a jejich měsíců, o rozvoji kosmického průmyslu, o takovém přelidnění Sluneční soustavy, že budeme muset osídlit celou Galaxii, o vyhasnutí Slunce, jež nás ovšem neohrozí, neboť včas odletíme k jiným hvězdám…
Ačkoliv byl převážně teoretikem a většina jeho pokusů se odehrála jen na papíře, mnohé z idejí Konstantina Ciolkovského se později realizovaly. Navenek podivínský skromný vědec oplýval až neuvěřitelnou jasnozřivostí. Nebýt ruského vědce Ciolkovského, tak dnes možná nelétáme do vesmíru.
Zdroj, foto: Trhknih.cz, Stoplusjednicka.cz, Slideplayer.cz
Editorka: Silvie Benešová
