Na webové stránce časopisu TÝDEN.cz se objevil článek s titulkem “Šance pro neslyšící”. Píše se v něm o naději díky genové terapii, která dala hluchým myším sluch.
Zvuk je vlnění vzduchu. V uchu nás, savců, se převádí na vlnění kapaliny, která rozechvívá tenké vlásky. Jejich pohyb se mění na elektrické impulsy, jež putují do mozku. Při druhém zmíněném převodu je důležitý gen jménem TMC1. Pokud nefunguje, převod se nezdaří a žádný elektrický signál nevznikne. Vědci se však místo genu TMC1 zaměřili na příbuzný TMC2, který má podobnou funkci. Tento gen do buněk ve vnitřním uchu laboratorních myší propašovali vědci pomocí viru AAV1. Po němž myši od narození hluché reagovaly na zvuk. Umístili je do terária a vylekali je náhlým zvukem. Začínaly reagovat až od osmdesáti decibelů, což je přibližně hlasitost silného automobilového provozu. Virus se snaží opravit nefunkční geny a v současnosti se testuje kromě hluchoty i u léčení slepoty, onemocnění srdce a svalové dystrofie. Pokud by podle badatelů šlo všechno dobře, mohli by začít zkoušet stejný postup na lidech do deseti až patnácti let.
Vzniká tedy otázka, jestli o takovou terapii lidé se sluchovým postižením stojí? Dělali lékaři mezi lidmi s vadami sluchu průzkum, zda by si přáli slyšet? Nebude lepší, aby se vědci věnovali závažnějším, nevyléčitelným nemocem než aby plýtvali peníze na takový výzkum? Neslyšící nemají problém se stát rovnocennými občany ve většinové společnosti. Mohou se vzdělávat, sportovat, cestovat, pracovat, letět letadlem atd. Jediným problémem této skupiny je plnohodnotná komunikace se slyšícími.
Zdroj: TZ, tyden.cz
Zajímavý podnět – chcete říct, že Neslyšící nechtějí slyšet?
Někteří Neslyšící opravdu nechtějí slyšet, poněvadž s tímto „handicapem“ (dáváme to do uvozovky, protože někteří se opravdu necítí jako handicapovaní) se narodili a berou to jako dar. Naučili se s tím žít. Máme vlastní komunitu, kde máme vlastní jazyka a kulturu a jsou spokojení. Ovšem jsou tací, kteří by si přáli slyšet, ale jsou to většinou ti ohluchlí, nedoslýchaví nebo neslyšící, kteří se moc nezačleňují do událostí komunity Neslyšících.
No, nevím.. dar?
Já jsem ohluchla v předškolním věku, zda KI, (genové inženžrství či co) neřeším. Důvod je asi jediný – jsem plně socializovaná do obou světů, jak neslyšícího, tak slyšícího. A jsem srab. Ki se bojím :-(. (Znakuji, čeština není pro mě cizí jazyk)
Pravdou je jestli bych měla neslyšící dítě, zvažovala bych cestu jak mu ulehčit život.
Ona to ticho není jen dar, ale kolikrát i břímě. Hlavně na cestě za vzděláním.
Vím, že větší problém mají prelingválně nedoslychaví, se zbytky sluchu, a s KI, plácají se a kolikrát neví na kterou stranu se přiklonit. S dnešní technikou to mají velice ulehčené.
Ale jestli jsou pak v životě šťastnější, když si mnohdy těžko nacházejí z okolí pochopení, partnera…?
To jsou v tom směru neslyšící více v pohodě. Dokážou se sdružovat, mají kluby, okolí neřeší apod.