LIDÉPŘÍBĚHY

Jaká je situace lidí se sluchovou vadou v Severní Koreji?

Severní Korea je zahalena tajemstvím. Návštěvníci Severní Koreje jsou bedlivě sledování, běda jim, když poruší nějaké jejich pravidlo. To už jim hrozí vězení. Jednoho člověka zajímalo, jak se tam žije lidem se sluchovou vadou. A tak tam zajel. Co se dozvěděl? Jaké podmínky tam panují pro lidi se sluchovou vadou? 

Terry Riley

Předseda výboru WFD (Světová federace neslyšících) Terry Riley navštívil Severní Koreu, přesněji Korejskou lidově demokratickou republiku (KLDR), která je jedním z poslední komunistických států na světě.

Terry Riley

Cesta

Terry se tam vydal, aby zjistil, jak se žije lidem se sluchovou vadou. Vydal se tam s obavami, že se odsud nevrátí, jak jednou vtipkoval jeho šéf, když pracoval pro BBC.

Terry se stal předsedou projektu WDF v Severní Koreji, který sídlí v Pchjongjangu a je veden neslyšícím mužem Robertem Grundem z Německa.

Pchjongjang

Robert Grund

Robert Grund si v patnácti letech dal za životní cíl dostat se do Severní Koreji, po tom, co sledoval německý televizní program představující Světovou federaci neslyšících (WFD). A právě dokument v něm zanechal dojem, že v Severní Koreji nejsou žádní lidé se sluchovou vadou, což považoval za neuvěřitelné. Tak se chtěl přesvědčit osobně, zda opravdu v Severní Koreji nejsou lidé se sluchovou vadou. V roce 2006 mu bylo uděleno povolení k návštěvě Severní Koreje.

Robert Grund

KLDR 

V roce 2012 došlo k významnému kroku kupředu, když WFD a KLDR podepsaly Memorandum of Understanding (MOU).

Jeho hlavní cíle byly:

• Dohoda o čtyřletém plánu (2013–2016).

• Založení první mateřské školy pro neslyšící děti

• Založení Korejské asociace neslyšících

• Založení Korejské asociace tlumočníků znakového jazyka

• Výměny korejských neslyšících účastnících se mezinárodních akcí

• Založení malého podniku v Pchjongjangu za účelem zajištění zaměstnání pro neslyšící.

Terry tak s delegací WFD (prezident WFD Allen, předsedkyně Světové federace tlumočníků znakového jazyka Russel, předsedkyně sekce mládeže Hanhikoski) vydali do KLDR. Terry vypráví, že z té cesty měl obavy. Dostali až po mnoha e-mailech souhlas, aby se tam vydali. Ale i tak ta cesta byla jedna velká neznámá, neboť nemohli požádat o vízum předem, mohli jet jedině přes Čínu. Jeli tak na letiště v Pekingu, kde naštěstí dostali vízum. Hned odletěli do hlavního města KLDR Pchjongjangu. Tam po přistání museli absolvovat přísnou kontrolu – deklarace knih, telefonů, ntb. Ale Terry říkal, že byli velmi zdvořilí. 

Účel jejich cesty 

Účelem návštěvy bylo zjistit, jak práce na projektu pokračují, a setkat se s Robertem Grundem a Korejskou federací pro ochranu osob se zdravotním postižením (KFPD).

Pohled návštěvníka

Terry a jeho delegace se už na letišti setkala s delegací neslyšících Severní Koreje, byla představena formální prezentace a přivítání Allena. Vydali se do hotelu pěšky po ulici, kde bylo strašně málo aut a téměř všichni chodili pěšky. Viděli Národní náměstí, kde se nacházejí dvě sochy prezidentů Severní Koreje a válečné pomníky. Všichni hodnostáři navštěvující Severní Koreu sem přicházejí jako projev úcty. 

Náročný program

Po formalitách započali náročný program jejich pobytu. Navštívili Korejskou federaci pro ochranu osob se zdravotním postižením, Korejské umělecké sdružení zdravotně postižených, sdružení neslyšících a sdružení nevidomých.

První mateřská školka

Pro Terryho vrcholem cesty byla návštěva první mateřské školky pro děti se sluchovou vadou, která se otevřela v dubnu v roce 2015. Terry říkal, že měl tak to štěstí, že viděl ohromné pokroky – rychlý progresivní model vzdělávání a viděl, jak se tyto neslyšící děti učí korejský znakový jazyk od učitelů, kteří jsou neslyšící. Nejvíce na tom bylo úžasné, že děti byly složeny ze dvou skupin. Přední řada byly děti, které byly ve třídě několik týdnů a byly velmi aktivní a vzrušené a v zadní řadě byly zcela nové děti teprve druhý den.

Bylo působivé vidět interakci mezi dětmi a učitelem. Scéna pro Terryho byla skutečnou inspirací pro pokračování v práci doma v BDA na projektech Kořeny neslyšících a Den neslyšící rodiny.

Školní a školící středisko

Po mateřské školce navštívili školní a školicí středisko. V Severní Koreji existuje osm provincií s osmi školami pro neslyšící a tři školy pro nevidomé. Všechny jsou internátní školy. Terry a delegace věděli, že v různých zemích jsou „staré kulturní vzorce“  a rodiny mají stále zvyklost „schovávat postižené děti“, takže se to jevilo jako hlavní průlom.

Ve škole je 10 učeben, z nichž každá má kapacitu až 40 studentů. Do školy se původně zapsaly pouze tři děti, ale nyní se jejich počet zvýšil na 20, a bylo zřejmé a příjemné vidět, že učitelé aktivně pracovali se svými studenty.

Deaf Wood Workshop

Ještě stihli navštívili Deaf Wood Workshop, kde založili podnik dodávající okna a dveře široké veřejnosti. Toto je součástí odborného vzdělávání Školy zdravotně postižených. Mají také oděvní dílnu s neslyšícími pracovníky, kde plní vládní zakázky. To vše je významné a ukazuje působivý pokrok během pouhých čtyř krátkých let.

Tlumočení do znakového jazyka

Terry také chválí, že Sdružení neslyšících má své vlastní oddělení produkce médií, které vytváří obecná informační videa v korejském znakovém jazyce (KSL). Tlumočníci a škola mají zásadní vstupy ve znakovém jazyce do pravidelných večerních zpravodajských a informačních programů v televizi.

Korejský znakový jazyk

Počátky tlumočníků 

Návštěvníci měli také tu možnost být svědky malé třídy začínajících tlumočníků znakového jazyka, kteří absolvovali výcvik. Celkem jich bylo asi 25. Malá, ale efektivní skupina. 

Úspěchy

Všechny tyto cíle byly dosaženy v tak krátkém časovém měřítku, což je skvělý úspěch vzhledem k prostředkům, znalostem a zkušenostem v této zemi. Zdá se, že když Severní Korea podepsala Úmluvu OSN (CRPD), tak je nadšená snahou o pokračování jejich práce a má jasnou touhu pokročit ještě rychleji.

Setkání s předsedou KFPD 

Terry a jeho kolegové se setkali s předsedou, aby diskutovali o budoucnosti projektu a dalším postupu. WFD, WASLI a WFDYS budou v budoucnu i nadále budovat partnerství s Korejskou asociací neslyšících (DAK) a Korejskou asociací tlumočníků znakového jazyka (SLIAK).

Terryho vzpomínky na KLDR

Terry dodnes rád na KLDR vzpomíná. Říká, že KLDR byla velmi vstřícná vůči cizincům. On sám byl středem pozornosti, neboť nosil jasně žlutou sportovní košili. Vzpomíná také na to, že často viděl, jak lidé vytrhávají plevel, neboť chtějí, aby jejich ulice byla čistá. Všichni chodí rychlým tempem a téměř žádná auta neexistují. S výjimkou členů strany všichni chodili pěšky nebo jezdili na kole, kamkoli šli. Nejvíce ho zaujalo to, že mnoho mladých dívek a žen je zaměstnáno v armádě a službách, ale když se vdají, skončí a jejich pracovní místa jsou dána mladému člověku, takže téměř nikdo neměl přes 30 let. Rodinný život je pro ně jasně důležitý. Zdá se, že stále existuje silný vliv japonské kultury a jídla, protože Japonsko mělo během druhé světové války kontrolu nad Koreou.  

Korejská armáda se skládá převážně z žen

Zdroj, foto: Ukdeafsport.org.uk, English.khan.co.kr, E15.cz
Editor: Magda Jandusová

Back to top button
Close