Slyšící dcera neslyšících rodičů
Neslyšícím rodičům z Velké Británie se narodila slyšící dcera Francesca Bussey, která vyrůstala v 80. letech bez moderních technologií. V té době se ještě neposílaly zprávy přes mobilní telefony. Francescy prvním jazykem je britský znakový jazyk (BSL), začala znakovat v pouhých sedmi měsících. Nyní o něm říká, že je její velkou součástí, miluje ho.
Začátky tlumočení
Když měli neslyšící rodiče obtíže v komunikaci, byla pro ně slyšící dcera Francesca záchranou. Již od útlého věku byla velmi zodpovědná. Telefonáty jménem rodičů vyřizovala již ve svých čtyřech letech, v osmi letech již jednala s bankou. Francesca to svým rodičům vůbec nevyčítá:
“Vždy si byli velmi dobře vědomi toho, že mě nechtějí zatěžovat, ale pro mě to bylo jednodušší. Cítila jsem se velmi dospělá, byla jsem jiná a důležitá.”
Na druhou stranu přiznává, že bylo náročné být neustále v pohotovosti a pomáhat rodičům s komunikací.
Nemocný otec
V roce 2019 byl otec Francescy v nemocnici, kde si pobyl celý měsíc. Během této doby dcera opakovaně žádala sestry, aby otci objednaly tlumočníka. Bohužel dostal jen dvě hodiny tlumočnické podpory BSL, nic víc. Otec většinou mluvenou řeč zdravotnického personálu odezřel, byl v tom šikovný. Ale zrak se mu zhoršoval, a už pomalu sotva viděl. Zdravotníci mu za postel pověsili ceduli s obrázkem přeškrtnutého ucha, takže když mu někdo chtěl něco sdělit, vždy na něj křičel. Otec stejně nerozuměl, byl akorát vyděšený a zmatený, nevěděl, co se děje. Francesca takto otce nechtěla nechat, a tak mu začala tlumočit do znakového jazyka.
Nejtěžší věc v životě
Francesca byla u lůžka svého nemocného otce, když dorazil lékař. Sdělil otci, že umírá. Tuto informaci pak dcera tlumočila svému otci. Francesca vzpomíná:
„Nebyla tam žádná časová prodleva. Jak mi to bylo řečeno, tak jsem to hned tlumočila. Musela jsem mu říct, že umírá.“
Tresty za to, že se znakuje
Hrozná věc se udála i matce Francescy. Když byly její matce čtyři roky (v roce 1952), byla poslána do internátní školy, kde si kladli za cíl vytvořit neslyšící lidi, kteří by mohli “fungovat ve většinové společnosti.” Zacházení bylo ve škole strašlivé. Francesca se svěřila:
“Moji mámu dali do svěrací kazajky, přivázali jí ruce k posteli a dali jí rukavice. Jindy byla zavřená v protileteckém krytu.”
Matka byla trestaná za to, že se snažila domlouvat ve znakovém jazyce s kamarády. Hrůzné činy, které matka podstoupila na internátní škole, ovlivnily její duševní zdraví až do dospělosti.
Úspěšná titulkářka
Francesca, i díky tlumočení jménem jejích rodičů a z toho vyplývající zodpovědnosti, má za sebou úspěšnou kariéru titulkování pro televizní síť. Ale sama říká, že být dcerou a tlumočnicí zároveň, když zjistíš, že tvůj otec umírá, a máš mu tu informaci předat, je hodně těžké. Byl to nejtěžší okamžik v jejím životě.
Ovlivňování duševního zdraví
Pearl Clinton (30 let) má za sebou podobnou zkušenost jako Francesca. Když jí bylo 12 let, zemřel jí otec a tuto skutečnost musela říct svojí matce. Ve 28 letech musela Pearl přetlumočit své babičce, že umírá.
Pearl Clinton v současnosti vede kampaň za ukončení tlumočení rodinných příslušníků při lékařských schůzkách, protože tyto špatné zprávy mohou mít vliv na duševní zdraví člověka.
Zdroj, foto: Bbc.com, Uamk.cz, Cnews.cz, Cs.wikipedia.org, Lingvo.info
Editor: Eva Nováková
