Útěk z válkou zkoušené země
„Zpočátku jsem si myslela, že válka na Ukrajině bude trvat jen pár dní. Celá moje rodina, kromě mé sestry, je neslyšící. Ona jediná nás informovala, když se rozezněly sirény, kterými jsme byli upozorněni, že se musíme ukrýt v protileteckém krytu. Když se situace stále nelepšila, museli jsme najít jiné řešení. Neměla jsem skoro žádný čas na to se sbalit, natož se zabývat nějakými úvahami. Společně s mým manželem jsme rozhodli, že utečeme do nějaké bezpečné země spolu s našimi dcerami, mými rodiči a mou sestrou. A tak jsme s pouze několika taškami vyrazili směr Švýcarsko. Z Kyjeva jsme prchli do Lvova a odtud nás kdosi převezl autem k polským hranicím. V Polsku vypuklo peklo. Neklidná nálada mezi uprchlíky mi naháněla strach, ale snažila jsem se zůstat v klidu kvůli svým dětem. Abych mohla komunikovat se slyšícími lidmi, měla jsem u sebe neustále svůj telefon s překladatelskou aplikací. Na naší cestě jsme potkávali další neslyšící uprchlíky, se kterými jsme si vyměňovali poznatky a vzájemně si pomáhali s orientací.“
Cesta do Švýcarska
Celá rodina nakonec dorazila vlakem přes Slovensko a Rakousko do švýcarského Curychu. Zde byla srdečně přijata kontaktní osobou z organizace Dima. Organizace Dima nabízí neslyšícím a nedoslýchavým lidem nové možnosti profesní a sociální integrace. Nyní pomáhá s integrací do švýcarské společnosti i neslyšícím ukrajinským uprchlíkům. Tato organizace zřídila krátce po vypuknutí války horkou linku ve znakovém jazyce pro Ukrajince dotčené válkou. Yuliia vzpomíná: „Během našeho útěku jsme mohli díky této horké lince kontaktovat neslyšící ve Švýcarsku, což bylo velmi užitečné. Po několika dnech jsem si konečně mohla odpočinout. Zprvu jsme nějakou dobu přebývali v hotelu, ale mezitím se nám podařilo získat nový domov jen pro sebe.“
Nový život i jazyk
Neslyšící Yuliia také prozradila, že po absolvování vysoké školy pracovala v sociální oblasti, což na Ukrajině není vůbec běžné. Zdůraznila také, že neslyšící lidé to na Ukrajině nemají ani trochu jednoduché. Za dobré vzdělání musí bojovat a pokud se jim při troše štěstí podaří získat zaměstnání, dostávají nižší výplatu než slyšící lidé. Yuliia k problematice neslyšících ještě dodává: „Na ukrajinských nádražích často chybí informační cedule, což ztěžuje orientaci a zeptat se na to jednoduše nemůžeme. Švýcarsko je v tomto ohledu více bezbariérové.“ Neslyšící uprchlice pokračuje ve svém vyprávění: „Chodím na kurzy k posílení orientačních schopností a učím se švýcarsko-německý znakový jazyk. Z ukrajinského znakového jazyka jsem zvyklá na jiné znaky, tvary rukou a jinou prstovou abecedu. Prostřednictvím švýcarsko-německého znakového jazyka se už umím docela dobře vyjádřit. Kvůli získání zaměstnání se musím lépe naučit švýcarskou němčinu, zatím však od zaměstnavatelů přichází jedno odmítnutí za druhým. Ale nevzdávám se. Díky organizaci Dima jsem poznala další neslyšící lidi ve Švýcarsku. Už jsme se domluvili, že zajdeme na kávu nebo na jídlo. Velmi oceňuji vřelou výměnu zkušeností v této komunitě. Moje děti se zde také cítí dobře – v současné době navštěvují školu pro neslyšící v Curychu. Přejeme si, abychom mohli ve Švýcarsku zůstat a vybudovat si zde nový život.“
Zdroj, foto: Annabelle.ch, Dima-glz.ch, Denik.cz
Editor: Klára Šámalová
