Jistě znáte první kavárnu v České republice, kde obsluhují neslyšící. Jmenuje se Tichá kavárna a sídlí v Praze – Ládví .
Představte si, že v Japonsku v Tokiu jsou také tzv. “tiché kavárny”. Na první pohled vypadají jako obyčejné kavárny. Jedná se o kavárnu, kde si můžete užít samotu, klidnou a tichou atmosféru, popít teplý nápoj a vychutnávat si ticho.
Návštěvníci podniku mají zakázáno konverzovat, používat elektronické přístroje jako mobilní telefony je ale – s výjimkou telefonování – povoleno. Pravidla jsou taková: Nesmíte mluvit a musíte si objednat nápoj, který nesmíte pít déle než dvě hodiny. Pokud potřebujete komunikovat, jsou tu k psaní připravené notebooky. Tedy když se někdo potřebuje zeptat, kde jsou toalety, napíše dotaz na notebook a ukáže ho zaměstnanci podniku.
V Tokiu rostou takovéto „tiché kavárny“ jako houby po dešti a přitahují nepřetržitý proud obyvatel metropole, kteří si přejí na chvíli uniknout zběsilému tempu městského života. Tento fenomén se neomezuje pouze na kavárny, ale zahrnuje vše od tichých diskoték, jejichž návštěvníci tančí sami s bezdrátovými sluchátky na uších napojenými na diskžokeje, až po výrobky, jako jsou malé stany navržené k umístění na pracovní stůl, jejichž majitelé si žádají v kanceláři soukromí.
Podle 45letého majitele kavárny Taiki Watanabeho projde dveřmi podniku více než 200 návštěvníků týdně. Kavárna umístěná v prvním patře, kam se stoupá po úzkém schodišti, byla otevřena před sedmi lety. Hosté uvnitř najdou starožitné dřevěné stoly s jednou židlí, květiny, police s knihami i konejšivý zvuk tekoucí vody z místního akvária. „Většinou sem lidé přicházejí sami, čtou si, pracují, píší, kreslí nebo se baví jiným koníčkem. Někteří lidé nedělají nic. Je to způsob, jak zapomenout na každodenní povinnosti a dopřát hlavě klid,“ dodává.
A mohli by do té kavárny chodit i neslyšící? To je otázka. Jejich znakový jazyk sice není slyšet, ale v kavárně je zakázáno konverzovat. Měli na mysli jenom tu konverzaci, která je slyšet nebo by neslyšící měli výjimku, protože jejich znakový jazyk není slyšet? Ale na druhou stranu, neslyšící neslyší zvuky v běžném životě, tak by neslyšeli, zda v kavárně někoho ruší či ne. Asi by mohli navštívit „tichou kavárnu“ pouze tehdy, když by tam chtěli být sami a nebýt nikým rušeni.
Dalším příkladem vzestupu popularity aktivit zaměřených na osamělé Japonce jsou svatby pro ženy, které si nechtějí hledat manžela. Dvoudenní svatební balíček ve městě Kjóto obsahuje svatební šaty, návštěvu kosmetičky, kadeřníka, večeři, dopravu limuzínou, noc v hotelu i fotoalbum.
Zdroj: roklen24.cz
