You too
Divadelní představení s názvem You too (česky Ty taky) probíhalo v mezinárodním znakovém systému online přes platformu ZOOM. Na spolupráci se podílel International Visual Theatre spolu se švédskou organizací Riksteatern Crea a francouzskou CinéSourds. Ústředními postavami představení byly švédská novinářka Sara, která vedla online rozhovor s Camille, prezidentkou francouzské asociace na ochranu žen. Ze zdánlivě normálního rozhovoru o řešení domácího násilí se rychle stala důvěrná diskuze o tom, jakou podobu může domácí násilí mít a jaké to je žít v destruktivním (ničivém) vztahu. Rozhovor se nakonec vyhrotí, když si novinářka uvědomí, že prožívá to, co tisíce dalších žen – domácí násilí.
Co je to domácí násilí?
Vášnivou diskuzi vyvolala otázka, co to vlastně je domácí násilí. Camille vysvětluje, že lidé si myslí, že násilí je pouze fyzické (facka, bití), ale ve skutečnosti existují další nástroje, jak může muž ženu ovládat. Například ponižováním, nadáváním, omezováním styků s rodinou a přáteli, kontrolováním nebo i finančním omezováním. Když se Sara zeptala, proč ženy jednoduše z takového vztahu neodejdou, vzala Camille do ruky papír a názorně ukázala, jak se vztah může nenápadně měnit. Žena má na začátku vztahu celý list papíru, který značí její osobní prostor. S každým omezováním ze strany partnera (přestěhování se k němu, omezení styku s přáteli a rodinou, kontrola telefonu, péče o něj a o dítě atd.) ale o část papíru přichází. Když už si uvědomí, že žije s násilníkem, zbyde jí jen malý čtvereček papíru, její partner ji dokonale ovládl. Proto je tak těžké od násilníka odejít.
Žena má příliš velkou zodpovědnost
Často jsou násilné skutky omlouvány větami typu: žena si za to může sama, nemá se oblékat vyzývavě, nemá pít alkohol, provokovat atd. Podle Camille to znamená, že žena se nemůže vůbec cítit svobodně a musí si pořád dávat pozor na to, jak se obléká, co říká, aby nikam nechodila sama. To je strašně moc zodpovědnosti, kterou například muži vůbec nemají. A to je nefér.
Komunita neslyšících a násilí
Dalším problémem podle Camille je i to, že neslyšící nemají rovnocenný přístup k informacím, a to kvůli oralismu (metoda zakládající se na orální výuce a zakazující znakový jazyk). Bez informací jim chybí ujištění, co je a co už není zdravý partnerský vztah a jak to případně řešit. Být součástí malé komunity s sebou přináší i další problém – všichni se znají, a proto se bojí svěřit i neslyšící organizaci, která se problematikou domácího násilí zabývá. Co kdyby se to náhodou doneslo ke známým nebo k samotnému násilníkovi? Tuto otázku si pokládala i novinářka Sara, když si uvědomila, že má ze svého muže strach a je také obětí domácího násilí. Camille se ji snažila přesvědčit, že je důležité se svěřit, protože takové činy nemohou zůstat nepotrestané. Strach bývá však někdy příliš velký.
Kdo vám může pomoci?
V České republice existuje organizace Bílý kruh bezpečí, která pomáhá obětem domácího násilí. V červenci 2023 spustilo sdružení Neslyšící ženy v ČR spolu se SNN v ČR Linku pro neslyšící. Na ni se mohou obrátit všichni, kdo se cítí fyzicky nebo psychicky ohrožení, případně i ti, kteří vědí o někom, kdo je v ohrožení a potřebuje pomoc. Jak Linka pro neslyšící funguje, zjistíte na jejich facebookových stránkách.
Zdroj, foto: Instagram.com, Facebook.com, Bkb.cz
Editor: Kristýna Havlová
