Tři neslyšící kamarádi, Jan Šimůnek, Leoš Hylmar a Jiří Mach, si od 26. června do 2. srpna vyrazili na turistický výlet do jižního Rumunska, do Banátu. Je to zajímavá oblast v Rumunsku, kde žijí Češi, kteří se sem do Banátu přistěhovali skoro před 300 lety.
Lidé žijící tady mluví starou češtinou a nadále udržují staré zvyky a řemesla, která v Česku už dávno vymizela. V rumunských horách je několik takových českých vesnic, a jedna z nich je Eibentál. Ta byla cílem výpravy především proto, že bratr Jiřího Macha s kamarádem v této vesnici nedávno otevřeli penzion s hospodou “U Medvěda”.
Cestou do Rumunska jeli kluci autobusem se slyšícími dětmi z jednoho tábora, které byly zvědavé a sledovaly kluky, jak znakují. Nemohly od nich odtrhnout oči. Až se ti nejmladší osmělily a začaly se ptát, jak se které slovo ukazuje. Kluci jim nejdříve ukázali nějaký znak a děti se snažily odhadnout, co ten znak znamená. Kluci byli překvapení, že děti spoustu znaků (vařit, běhat, déšt) odhadly naprosto přesně! U několika znaků byly velmi blízko, místo stanu si myslely, že to je znak pro střechu, nebo že místo slunce znakují obličej. Během druhého dne cesty děti už samy vytvářely krátké věty ve znakovém jazyce.
Naši cestovatelé v Banátu podnikali turistické výlety do okolí. Chodili jen nalehko. Ve vesnici Bígr dostali místní večeři, kterou vychvalovali. Dokonce tvrdili, že je lepší než jakákoliv večeře v Česku. Dostali i nezapomenutelný zákusek od paní domácí. Nebo pili rumunské pivo URSUS v české vesnici Rovensko. Na cestách kluci nocovali ve stanech a spacácích, které jim po domluvě místní převezli na další nocležiště. Dělali si i večerní táboráky.
Později jeli i autobusem do Dubova, vyšli na krásnou vyhlídku na řeku Dunaj, přes který bylo vidět i do sousedního státu, do Srbska. V Dubově ještě lodí propluli Dunajskou soutěskou k obrovskému obličeji rumunského krále Decembala, vytesanému do skály.
Potom se kluci odvážili zaplavat si v Ponicově jeskyni, kde byla i úplná tma. Naštěstí měli s sebou čelovky, tak mohli jít téměř ke konci jeskyně, kde už byla cesta pod vodou. Tam se převlékli do plavek a krásně proplavali až na druhý konec k řece Dunaji.
Zážitků měli dostatek, ale počasí jim nepřálo a často pršelo. V předposledním dni se dokonce strhla velká průtrž a voda tekla všude. Ničila pole. Vody bylo až tolik, že se lidé i kluci museli evakuovat z hospody “U Medvěda” do tělocvičny v Eibentálu. Následující den už voda opadla a ukázala všechny škody, které způsobila. I pitná voda ze studny byla nyní znečištěná, proto se kluci rozhodli ukončit svůj výlet a jet domů do Čech.
Zdroj: J. Šimůnek
