Chybějící komunikace
Neslyšící zaměstnankyně školní jídelny Leisa Duckwallová pracovala ve škole již čtyři roky a s žádným ze studentů nikdy nekomunikovala. Jejich komunikace probíhala jen formou ukazování na jednotlivé pokrmy. Vše se změnilo až letošní rok díky učitelce Kari Maskelony, která na ni začala znakovat, když čekala, až její žáci dojí oběd. Učitelka má se znakovým jazykem bohaté zkušenosti, protože sama vyrůstala mezi neslyšícími a má i sluchově postižené přátele. Je si tak vědoma frustrace, kterou neslyšící cítí, když nemohou komunikovat s většinovou společností. Konverzace mezi ní a paní Duckwallovou vzbudila u dětí velký úžas a zájem.
Začátky znakování
Učitelka dostala nápad a hned druhý den se zeptala svých žáků, kteří navštěvují čtvrtou třídu, zda se nechtějí naučit znakový jazyk, aby byli schopni si sami říct, co chtějí k obědu. Všichni souhlasili a začali se postupně seznamovat nejen s prstovou abecedou, kterou ukazovali počáteční písmena příloh, a se znaky pro kuře, rybu a další potraviny, ale i se základními zdvořilostními frázemi. Děti tak byly schopné prostřednictvím znakového jazyka paní Duckwallovou pozdravit a říct jí, jaké jídlo si přejí k obědu.
Celá škola znakuje
Jejich snaha upoutala pozornost ředitelky školy Janet Wright-Davisové, která se rozhodla rozšířit výuku znakového jazyka na celou školu. Studenti jsou z výuky nového jazyka nadšení, každý den se učí nové znaky, procvičují si je spolu a dokonce se pravidelně zdraví ve znakovém jazyce.
Skvělá motivace pro ostatní školy
Leisa Duckwallová má ze zájmu žáků o znakový jazyk radost a sama dodává: „Nejenže je to pro děti skvělé, neboť se mohou naučit novou dovednost, kterou mohou využít při komunikaci s lidmi, které potkají. Ale zároveň si myslím, že je to skvělé také z toho důvodu, protože inkluzivita a rovný přístup jsou důležité.” Navíc doufá, že by to mohlo inspirovat i další školy v zemi k zavedení znakového jazyka do výuky.
Zdroj, foto: Scoop.upworthy.com, Hatefree.cz, Facebook.com, Twitter.com
Editor: Kristýna Havlová
