Besedu uspořádal Jan Wirth ze Znakovárny
V roce 1997 odvysílala Česká televize speciální díl pořadu Křížem krážem a přitom NA HRANĚ. Tento díl byl o setkání sluchově postižených lidí v pražském Dejvickém divadle, kteří zde velmi živě debatovali o problémech, kterým sluchově postižení lidé v tehdejší době v každodenním životě čelili. Jan Wirth ze Znakovárny se rozhodl uspořádat podobnou debatu na téma „Jak se žije neslyšícím po 30 letech od vzniku České republiky.“ Probíraly se tři hlavní tematické okruhy, a to vzdělávání, zaměstnávání a každodenní život neslyšících.
Vzdělávání neslyšících před 30 lety a dnes
V již zmíněném pořadu NA HRANĚ vystoupila tehdy Mgr. Andrea Hudáková, Ph.D. (FF UK), která poukázala na mizernou úroveň vzdělávání ve školách pro sluchově postižené. Ta dnes pracuje na vysoké škole a v letošní debatě mj. řekla: „….a když bych to měla srovnat s tím, co jsem říkala před 25 lety, na vysokou školu takoví lidé, kteří neumí číst, psát, mluvit, používat český znakový jazyk, odezírat, nechodí. Ale já se s nimi bohužel setkávám mimo tu vysokou školu. Pořád bohužel takoví lidé z našeho školství vycházejí.“ Naštěstí však došlo i ke změnám velmi pozitivním. Před třiceti lety měli neslyšící studenti omezený přístup k informacím. Dnes mají během studia k dispozici tlumočníky znakového jazyka i přepisovatele, což jim otevírá dosud nemyslitelné možnosti vzdělávání.
(Ne)ochota zaměstnavatelů
V další části besedy se řešila problematika zaměstnávání neslyšících. Diskutující z řad odborníků, mezi nimi i Mgr. Bc. Alena Hegerová z Tichého světa, poukázali na to, že zaměstnavatelé jsou dnes k neslyšícím mnohem vstřícnější. Přesto jsou neslyšící nadále velice často odmítáni. Pokud mají neslyšící problém s komunikací v českém jazyce, pak je to obrovská překážka pro přijetí do zaměstnání. Mgr. Šárka Prokopiusová (SNN v ČR) ale dodala, že pokud nějaký zaměstnavatel neslyšícího přece jen zaměstná a je s ním spokojený, pak je většinou ochoten přijmout i další neslyšící.
Nedostatek tlumočníků
Třetím tematickým okruhem besedy byl běžný život neslyšících a úskalí, kterým neslyšící v každodenním životě čelí. Téměř všichni, a to jak odborníci, tak i neslyšící veřejnost, se shodli na tom, že by bylo zapotřebí mnohem více tlumočníků znakového jazyka. Tlumočnická služba pro neslyšící je totiž sociální služba. Neslyšící poukázali na to, že k tomu, aby měli rovnocenné možnosti jako slyšící, je zapotřebí, aby měli tlumočníky k dispozici vždy, když budou chtít, to znamená i při volnočasových (např. u kadeřníka), ale také podnikatelských aktivitách atp.
Zdroj, foto: Ceskatelevize.cz
Editor: Klára Šámalová
