V Tichých zprávách jsme v květnu vysílali zprávu o tom, jak norské úřady odebraly v březnu neslyšící matce její dvouapůlměsíční dcerku Maxine. Odůvodnily to tím, že podle sociálních pracovnic mělo dítě s rodiči nedostatečný oční kontakt. Vše začalo obyčejnou žloutenkou, která se stala záminkou pro pravidelné návštěvy sociálních pracovnic. Úřednice pak chodily bez ohlášení, i dvakrát denně, někdy dokonce v noci. Dítě odebraly násilně den před příletem babičky, která rodině přijela pomáhat ze Slovenska. Dcerka se dostala do pěstounské rodiny. V červnu se údajně konal soud, ale dosud se neobjevily k tomu bližší informace.
Opět se v médiích objevila zpráva, že europoslanec Tomáš Zdechovský se setkal se dvěma norskými ženami, které mají s praktikami norských úřadů smutné zkušenosti. Jedna z žen je neslyšící, tak si norské úřady řekly, že jejímu synovci bude lépe v pěstounské rodině. Druhé z norských žen vzali úředníci čtrnáctiletého syna proto, že byl autistou. Obě dámy nebyly soudně trestány, nikdo si na ně nestěžoval, že by se špatně staraly o své děti. Důvodem k odebrání bylo buď postižení potomka, nebo matky. To je ovšem vážně hodně hrozné.
A dokazuje to, že případ synů Evy Michalákové, které norské úřady sebraly dva sny, není v Norsku ojedinělý.
Děti mají být vychovávány hlavně svými rodiči, a pokud jim jsou odebrány, tak jen opravdu v mimořádných případech. Například v situaci, kdy je rodiče prokazatelně týrají nebo tehdy, jestliže jsou špatně vychovávány, třeba když rodičům nevadí, že jejich nezletilí synové či dcery pijí alkohol nebo berou drogy.
Zdroj: TZ, parlamentnilisty.cz
