Počátkem června absolvoval Roman Lupoměský, ředitel organizace Neslyšící s nadějí, povinnou pracovní cestu do gruzínského města Tbilisi.
Ve čtyřech dnech se v rámci rozvojové spolupráce organizace setkal se zástupci Unie neslyšících Gruzie, se zástupkyní gruzínského ombudsmana, která má zájem o konzultaci týkající se legislativy v oblasti vzdělávání a případnou spolupráci na společném projektu v brzké budoucnosti.
Poslední den Lupoměského čekalo pozvání nového velvyslance Tomáše Pernického, kterého znal z doby, kdy byl ředitelem odboru Diplomatického protokolu MZV ČR. Vedl s ním krátké jednání i za účasti předsedy Unie neslyšících Gruzie o situaci neslyšících Gruzie, konkrétně o sociální situaci a vzdělávání.
Praxe ve školách je skutečně tristní, školská koncepce není naplňována. Je zajímavé, že gruzínské Ministerstvo pro vzdělání a vědu je nakloněno spolupráci s Asociací neslyšících Gruzie ve věci gruzínského znakového jazyka. Každý neslyšící člověk má právo užívat znakový jazyk jako svůj prvotní jazyk, přičemž v budoucnu by měl být v Gruzii založen ústav pro výzkum znakového jazyka spolupracující s Unií neslyšících Gruzie.
Gruzie je přidruženým členem EU, ale je zřejmé, že se jedná o rozvojovou zemi, která potřebuje pomoci, zejména v oblasti sociální a ve vzdělávání neslyšících, celková atmosféra je izolovaná.
Většina neslyšících jsou nezaměstnaní, stále jsou však plni naděje a optimismu. Hodně starších neslyšících Gruzínců rádo vzpomíná na staré časy, kdy žili v relativně blahobytné postsovětské době.
Naopak mladší neslyšící touží odejít do Evropy a mít možnost pracovat tam pro lepší budoucnost.
„To mě nepřekvapuje, neboť při návštěvě řeckých ostrovů jsem viděl mnoho mladých lidí z postsovětských zemí. Evropa je pro tyto lidi stále velkým lákadlem a výspou demokracie a bezpečí,“ říká Lupoměský.
Zdroj: R. Lupoměský
