Vláda
Novozélandská vláda při zkoumání zdravotnického systému dospěla k tomu, že lidé se zdravotním postižením potřebují více finanční podpory od státu na zdravotnické potřeby. Tzn. že i lidé se sluchovou vadou by měli dostat peníze na kochleární implantáty (KI).
Změna rozhodnutí
Jenže vláda si to rozmyslela a rozhodla se, že neposkytne peníze čekatelům na KI. A tak neslyšící dospělí pacienti, kteří čekají na KI, nevědí, zda jej vůbec dostanou. Toto rozhodnutí se dotklo 230 čekatelů na KI.
Vliv na psychiku
Mnoho pacientů čekajících na KI je na tom se psychikou špatně, neboť jsou izolováni, nemohou pracovat či se starat o své děti, protože nejsou schopni bez kompenzačních pomůcek komunikovat. Pacienti tak trpí sebevražednými sklony či depresemi.
SCIP
SCIP je charitativní organizace financovaná ministerstvem zdravotnictví za účelem poskytování veřejných kochleárních implantačních služeb dětem a dospělým na dolních Severních a Jižních Ostrovech. Společnost North Cochlear Implant Trust, která zahrnuje pacienty žijící severně od Taupo, zaznamenala v prosinci loňského prosince rekordních 24 nových pacientů a počet doporučení se v posledních dvou letech neustále zvyšoval. Jenže jen 40 dospělých na národní úrovni dostává každoročně vládní financování kochleárního implantátu.
Čekací listina
Kromě 230 způsobilých dospělých na čekací listině přibyde každý rok 200 nových doporučení. Pouze 20 procent pacientů může sehnat peníze na operaci soukromě. Doktorka ORL Rebecca Garland z Wellingtonu říká, že často má v očích slzy, když musí říci pacientům, že i když splňují požadavky, nedostanou KI. Rebecca říká, že na své práci má nejraději, když může pomáhat lidem získat zpět sluch a schopnost komunikovat. Rebecca říká, že jako zdravotnický pracovník shledává velmi obtížné sledovat pacienty projít touto cestou, protože jim dali naději, o kterou pak jsou obráni.
Ohluchlí lidé
Většina čekatelů na KI ztratila sluch během let. Prodloužené čekání a nejistota mohou mít zničující dopad na jejich duševní zdraví. Rebecca dodává, že je pro ni těžké sledovat lidi, jak se jim životy rozpadají a mění se jejich osobnost – jsou depresivní, neboť se s nikým nedomluví.
Národní program KI Nového Zélandu
Národní program kochleárního implantátu Nového Zélandu, který činí 8,43 milionu dolarů ročně, představuje pouze 0,04% celkového rozpočtu na zdravotnictví. A to loňský rozpočet nepřinesl žádné navýšení financování. Např. v březnu bylo zaplaceno dalších 24 operací s jednorázovou injekcí 2 milionů dolarů. I tak lékaři chtějí okamžité navýšení o 6,4 milionu dolarů, aby každý rok zaplatili 120 případů KI pro dospělé – to by se však týkalo pouze nejnaléhavějších případů. Pokud by dostali 20 milionů dolarů, vymazala by se tak čekací listina.
Navýšení operací
Doktoři říkají, že musí zvýšit implantování ze 40 na 120 dospělých. Ztrojnásobení nákladů je odrazem zvýšení případů, na jejichž financování se nemyslelo. Současná situace je výsledkem malého nárůstu rozpočtu v průběhu mnoha let – neodráží skutečný stav.
Danielle MacKay
Jako příklad ukazují na jeden příběh – V roce 2017 se národní vláda dohodla na zaplacení 60 operací hned po kampaní Danielly MacKaye, která musela 3 roky čekat na čekací listině. Jenže následující rok vláda zastavila financování. V roce 2019 v listopadu se zástupkyně ministra zdravotnictví Jenny Salesa setkala s pacienty a obhájci za účelem projednání krize. Skupina věřila, že ministr je podpoří, a tak na únor naplánovala následné setkání. Jenže to setkání se nikdy neuskutečnilo a navzdory příslibům rekordních úrovní financování v oblasti zdravotního postižení nebylo v květnovém rozpočtu jasné, zda budou na implantáty nějaké peníze navíc.
Zástupcům obou programů bylo řečeno, aby počkali na rozhodnutí do června. Nedávno se tak dozvěděli, že peníze navíc neobdrží.
David Clark
V červnu, kdy ministr zdravotnictví David Clark přednesl zprávu doporučující přepracovat zdravotní služby pro postižené, se zavázal „zlepšit zdravotní výsledky těch, kteří to nejvíce potřebují, včetně Māorů, obyvatel Pacifiku, zdravotně postižených a venkovských komunit.“ Mluvčí Salesové uvedla: „Víme, že ztráta sluchu má široký dopad na kvalitu života člověka a na možnosti zapojit se a účastnit se života širší společnosti. U lidí s velkou ztrátou sluchu kochleární implantáty mohou znamenat zásadní změnu v životě. Poptávka po službách pro dospělé však stále roste a stejně jako u ostatních zdravotnických služeb je prioritou dát kochleární implantát těm, kteří ho nejvíc potřebují a budou z něj mít největší užitek.“ To znamená, že vláda zaplatí jen 40 dospělým lidem operaci KI.
Zdroj, foto: Stuff.no.nz, Ordinace.cz, Scip.no.nz
Editor: Magda Jandusová
