Ludwig van Beethoven (1770–1827)
Nejslavnější klavírní virtuos a skladatel trpěl ztrátou sluchu od svých 28 let. Po hádce v roce 1798 došlo k záchvatu a hudebník přišel o sluch a k tomu navíc trpěl i těžkou formou tinnitu. Nevnímal vysoké tóny a nerozuměl mluvené řeči. Odborníci na sluchovou problematiku předpokládají, že příčinou byla otoskleróza (dědičné onemocnění vnitřního ucha) a degenerace sluchového nervu.
Skládání hudby „zpaměti“
Sluchový handicap nezabránil skladateli komponovat. Aby mohl vnímat tóny klavíru, namontovali mu na klavír plechovou kopuli, která zesilovala zvuk. Slavný skladatel překonával svoji hluchotu i pomocí dřevěné tyčinky, která byla připevněna ke klavíru a on ji svíral mezi zuby. Vibrace se přenášely k vnitřnímu uchu a hudebník mohl částečně vnímat hudbu.
Díky plechovému naslouchátku mohl hudebník složit slavnou Devátou symfonii, kterou už ale osobně nikdy neslyšel.
Protézy pro kostní vedení
Koncem 19. století byly zkonstruovány protézy pro kostní vedení. Jednalo se o pomůcky, které využívaly vedení zvuku přes lebeční kost a především zuby. Takové pomůcky využíval právě i Ludwig van Beethoven.
Z výše uvedeného vyplývá, že s každým sluchovým handicapem se dá pracovat a nevzdal to ani slavný hudebník, pro kterého hudba byla vším. Sluch se mu však neustále zhoršoval, až v roce 1816 úplně ohluchl. Byl ale tak geniálním skladatelem, že některá ze svých nejznámějších děl vytvořil v době, kdy byl už zcela hluchý.
Zdroj, foto: Tiscali.cz, Irozhlas.cz, Lidovky.cz, idetskysluch.cz,
Editor: Silvie Benešová
