Říkat “mami”
Mezi prvními otázkami, které logopedka položila rodičům neslyšícího chlapce, byla věta: “Chcete, aby vám dítě říkalo mami a tati, že?” Na tuto otázku se ptala před 10 lety rodičů 18měsíčního chlapce Oscara, který byl neslyšící. Jasně rodičům řekla, že aby se naučil chlapec mluvit, musí se přizpůsobit lékařským přístupům, americký znakový jazyk nepřicházel v úvahu. Postoj logopedky k problematice byl takový, že znakový jazyk bude bránit v motivaci, aby chlapec mluvil.
Intuice a potřeba komunikovat
Rodiče Grodecki nejsou sami, kterým bylo vytýkáno, že chtějí svému dítěti rozumět a chtějí se naučit také znakový jazyk. V centru SPARC, kam rodina byla odeslána po zjištění diagnozy, dávají přednost mluvení a odezírání, kochleárním implantátům a sluchadlům. Pokud tento přístup selže, znakový jazyk se doporučuje až později. Někteří tento přístup považují za utlačování a znevažování kultury Neslyšících.
Když matka malého Oscara zjistila, že v komunikaci svého chlapce nevidí žádné zlepšení, začala se podle DVD učit znakový jazyk a začala s ním taky tak komunikovat. Brzy si odborníci v centru SPARC všimli, že Oscar začíná dělat pokroky, ale i tak chtěli po jeho matce, aby od znakového jazyka upustila. Neudělala to.
12letý Oscar má svůj názor
Dnes již 12letý Oscar je za americký znakový jazyk vděčný. Říká: “ASL mi pomáhá lépe porozumět a pomáhá mi porozumět tomu, co lidé říkají.” Je rád, že se matka začala učit znakový jazyk, vnímá to, že potřeba komunikovat a sdílet je opravdu důležitá.
Vliv jazykové deprivace
Jak již z historie neslyšících víme, vliv jazykové deprivace může mít vážné následky. Pokud dítě nemá možnost vyjádřit se, sdělit své pocity, touhy, potřeby, může to vést nejen k obtížnějšímu učení čtení, psaní nebo mluvení, ale může dojít až k vyššímu výskytu psychických nemocí u dětí se sluchovým postižením.
Zdroj, foto: Cbc.ca, Zoommagazin.iprima.cz
Editor: Lucie Ulrichová
