Tlak okolí
Patří mezi profesionální tlumočníky ČZJ v České republice, přitom její cesta k tlumočení v ČZJ nebyla přímočará. Vždy si přála mít poklidný rodinný život se spoustou dětí, který se se studiem na vysoké škole příliš neslučuje. Byl to právě tlak jejího okolí, který ji donutil poohlédnout se po nějakém studijním oboru a mít zajištěná tzv. zadní vrátka. Podívala se na kariérní inzerci v Učitelských novinách a všimla si oboru Výchovná dramatika neslyšících na JAMU v Brně. Podala tam přihlášku z hecu. Poté zjistila, že jde o obor výlučně pro neslyšící uchazeče. Ve skupině neslyšících si připadala jak Alenka v říši divů, bylo to vůbec poprvé, kdy objevila ČZJ jako takový, navíc v komunitě neslyšících. Naďa Hynková Dingová talentovými zkouškami prošla a dostala možnost studovat tento obor za podmínky, že si do roka osvojí ČZJ ve společnosti rodilých mluvčích ČZJ. To se jí také nadmíru povedlo, žila na kolejích s neslyšícími spolužáky, s komunitou neslyšících se zcela sžila do takové míry, až jí bylo dokonce pedagogy vytýkáno, že se stala kulturně neslyšící.
Pracovní dilema
Ačkoliv se jí ve studiu dařilo, stále nevěděla, co by po absolvování oboru profesně dělala. Během studií působila nějaký čas v experimentální mateřské škole PIPAN v Praze. Čtyřletá praxe v této školce byla pro Naďu Hynkovou Dingovou důležitou osobní a profesní zkušeností, neboť se na vlastní kůži přesvědčila, že výchova malých dětí nebude pro ni to pravé ořechové. Poté se z rodinných důvodů přemístila do Chebu, kde učila na běžné škole.
Stesk po komunitě neslyšících
Jenže v Chebu zjistila, že jí ČZJ a neslyšící komunita chybí. Naskytla se nabídka z České televize, konkrétně z pořadu Televizní klub neslyšících. Manželský život začal skřípat a Naďa Hynková Dingová se přestěhovala do Prahy, kde se začala naplno věnovat práci tlumočnice ČZJ. Jednalo se intenzivní pracovní období, ve kterém neměla téměř žádný osobní život. Životy neslyšících se jí silně dotýkaly. “Do chvíle, než jsem měla svoji rodinu, mě tyhle příběhy hodně pohlcovaly, všichni moji tehdejší přátelé byli neslyšící. Což bylo myslím až nezdravé.”
20 letá praxe tlumočení v ČZJ
Z moře práce a povinností ji vytáhlo setkání se sousedem, s nímž prolomila dlouhá léta samoty. Naďa Hynková Dingová má za sebou úctyhodnou kariéru tlumočnice ČZJ, tuto profesi vykonává víc jak 20 let a neexistuje skoro žádná oblast, která by jí byla cizí. Má zkušenosti s různými druhy tlumočení, včetně toho v umělecké oblasti nebo na univerzitní půdě. “Nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného. Vyhovuje mi určité odosobnění, že nemusím být sama za sebe, jsem „jen“ prostředník.” Základ její pracovní náplně tvoří komunitní tlumočení (např. lékař, zaměstnavatel, soud). Jedná se většinou o situace, kdy neslyšící lidé řeší nějaké problémy, konflikty, nedorozumění. Nejkomplikovanější je pro ni tlumočení rodinných záležitostí. “Uvedu konkrétní příklad: brali se dva třicetiletí neslyšící a objednali si mě nejen na svatbu, ale i na její předvečer. Nevěsta si přála vyčistit vztah se svými slyšícími rodiči. Za život se nahromadila řada věcí, které jim nedokázala říct tak, aby jí přesně rozuměli.” Nejkrásnější momenty zažívá během tlumočení u porodu. “Nejkrásnější okamžiky zažívám u porodů, občas jsem první člověk, který drží v ruce miminko. A jediný, koho rodička vnímá na své straně.” Poslední léta si Naďa Hynková Dingová plní svůj původní sen. Porodila syna a žije manželský, rodinný život v dřevěném bungalovu ve městě Odolena Voda.
Zpravodajské tlumočení
Přestože se tlumočení věnuje tolik let, v jedné oblasti jako tlumočnice ČZJ nepůsobila. “Zpravodajství a tiskovky tlumočím teprve od loňského března, přišlo to s koronou, s potřebou přesného informování všech diváků. Je to velký stres, navíc se rychle mění jazyk. Na tiskovky se připravit nemůžu, snad jen celkovým sledováním dění.” Největší smysl nachází v komunitním tlumočení, kde stále je velký nedostatek tlumočníků ČZJ. Profese tlumočnice ČZJ vypadá lákavě a většina zájemců si ji představuje jako práci v médiích v tlumočnickém okénku v dolním rohu obrazovky. “Zvenčí to vypadá atraktivně, většina těch, kdo uvažují o profesi tlumočníka, se vidí právě v médiích. Dá mi práci jim vysvětlit, že je to fajn, ale potřebnější budou v komunitní komunikaci, kde tlumočníci stále chybějí. Teprve pak mají nárok vychutnat si nějaký pořad v televizi. Nebo v divadle.”
Zdroj, foto: Novinky.cz, Pipan.cz
Editor: Kristýna Mariáková
