Mariana Chytilová
Její povolání nepatří mezi typická povolání. Mariana Chytilová je expertka na přístupnost a sociální inovátorka. Zabývá se inkluzivním designem a přeměnou společenského myšlení se snahou nevytvářet bariéry ve společnosti, která je rozmanitá a která se neskládá pouze ze zdravých lidí. Pro 40% populace je veřejný prostor, služby, lidé ale i informace zcela nepřístupné, a to z důvodu jednotlivých handicapů. Úzce spolupracuje s humanitární organizací Člověk v tísni, veřejnoprávní Českou televizí, CAMP a Deaf Friendly. Aktuálně se podílí na informační přístupnosti streamovacích služeb a také na zpřístupnění fyzického a virtuálního prostoru.
Jak se dostala k tématu inkluzivního designu?
Proč se zdravý člověk zabývá problematikou přístupnosti? Mariana Chytilová je absolventkou mnoha studijních oborů, mimo jiné Dramatické výchovy pro neslyšící na brněnské JAMU. Právě při studiu tohoto oboru poznala na vlastní kůži, jaké to je být zástupce menšiny ve skupině neslyšících. Neslyšící, kteří jsou přitom menšinou v běžné společnosti, jí ukázali opačnou pozici (být ve skupině lidí a být neustále nepochopen). Tato osobní zkušenost ji nasměrovala k tématu, kterému se profesně věnuje už delší dobu. Zpřístupnění kulturních prostor, vývoj čtenářské aplikace Tableto, inkluzivní filmový festival Jeden svět nebo přístupné internetové bankovnictví – tím vším se Mariana Chytilová zabývala.
Inkluzivní design
Podílet se na inkluzivním designu má celospolečenský smysl. Nikdo z nás neví, zda se jednotlivá přístupná opatření jednou nebudou náhodou týkat i jeho. Náhlý úraz, déletrvající onemocnění, berle, těhotenství, děti – to vše nás může postavit do pozice, kdy budeme veřejný prostor, služby, společnost jako takovou vnímat zcela jiným pohledem. A pak budeme usilovat o to, aby bylo všechno kolem nás plně přístupné. Nikdy nezjistíte, co někdo potřebuje, aniž se ho zeptáte nebo to prožijete; říká se tomu předsudek vlastních schopností. Vy sama nějak vnímáte svět, používáte svůj počítač, cestujete hromadnou dopravou a přirozeně předpokládáte, že ostatních se týká přibližně to samé. Je těžké zjistit a dozvědět se, že ne a v čem ne. (…) Samotná přístupnost a různě podávané informace můžou reálně prakticky sloužit mnoha různým lidem.
Simulace jiného způsobu vnímání
Motivovat společnost k přístupnosti na základě diskuze nebo přednášky nemá většinou hlubší dopad. Prostory, služby, informace se mnohdy zpřístupňují tehdy, když tlačí zákonné povinnosti nebo osobní prožitek vlastníků prostorů a služeb. Že osobní prožitek je největší motivátor, ví moc dobře Mariana Chytilová, a proto se spojila se socioložkou Jitkou Rudolfovou a právničkou se zrakovým postižením Nicole Fryčovou, aby vytvořily před školením v CAMP simulaci jiného způsobu vnímání, a tím i simulaci jiného prostoru a orientace ve městě. Tato praktická aktivita spočívá v tom, že zdraví lidé si na vlastní kůži zažijí, jaké to je vypravit se do práce s určitým omezením. Během cesty si vyzkoušejí běžné činnosti jako je např. přestup, výběr z bankomatu, koupě kávy, jít si na WC nebo udělat selfie.
Nenápadné bariéry
Recepce s vysokým pultíkem, která znemožňuje člověku na vozíku, dětem nebo malým lidem komunikovat s recepcí. Vysoký bankomat, na který pořádně nevidíte. Neadekvátní navigační nebo orientační systém, kde chybí informace o jednotlivých místech a službách a pak se trapně cítí i osoba bez handicapu, když se musí několikrát ptát, kde se nacházejí toalety.
Neslyšitelné bariéry v designu míst, služeb a lidských interakcí (přednáška je v ČZJ a se simultánním překladem do psané ČJ)
Zdroj, foto: Heroine.cz, Marianachytilova.com, Tedxprague.cz, Tableto.cz, (1) Medium.com, (2) Medium.com, Youtube.com
Editor: Kristýna Mariáková
