Hana Rabasová je bývalá gymnaziální učitelka španělštiny, která přišla ve svých 31 letech o sluch kvůli diagnóze neurofibromatózy typu 2, kterou jí zjistili ve 25 letech. V každodenním životě jí pomáhají moderní technologie, jako je aplikace Okamžitý přepis (která má ale limity v přesnosti a nutnost on-line připojení) a automatické titulky (YouTube, Teams, Zoom). Pro složitější komunikaci a telefonování využívá sociální služby simultánního přepisu a Tiché linky.
Navzdory zažitým předsudkům o zaměstnávání lidí s postižením získala plnohodnotnou práci koordinátorky přístupnosti v pražském CAMP. Zde usiluje o odstraňování bariér ve veřejném prostoru a službách. Přístupnost chápe jako způsob myšlení, který zajistí dostupnost pro všechny – bez ohledu na zrak, sluch, dočasné zranění nebo potřebu tlačit kočárek.
V CAMP nabízí přístupnost pro neslyšící vedle tlumočení do českého znakového jazyka i simultánní přepis pro neslyšící, kteří neovládají český znakový jazyk. Klasické večerní akce doplňují interaktivnější formáty, jako jsou Archihrátky, komentované procházky, plavby lodí nebo jízdy historickou tramvají. Rabasová v článku upozorňuje, že největší překážkou je stále všeobecný předsudek, že přístupnost se týká jen malé skupiny osob s postižením. Také se veřejnost mylně domnívá, že přístupnost je vnímána jako nadstandardní a drahá služba.
V článku pro Metro.cz také vyzdvihuje příklady dobré praxe přístupnosti v ČR, za které uvádí Festival Jeden svět, Švandovo divadlo v Praze, Národní muzeum v Praze, Botanickou zahradu v Praze, Muzeum literatury v Praze, organizace jako jsou Deaf Friendly nebo Středisko Teiresiás na Masarykově univerzitě v Brně.
Zdroj, foto: Metro.cz, Metro.cz, Praha.camp
Editor: Kristýna Mariáková
