Neslyšící Andrea Dantsitsová
Slovenka Andrea Dantsitsová se nejspíš narodila se sluchovým postižením. Vznik a příčina jejího sluchového postižení není známá. Ve věku dvou a půl let jí byl implantován kochleární implantát na pravé ucho, který jí umožnil lépe vnímat zvuky a komunikovat s okolím. Přestože jí tato pomůcka výrazně pomáhá, stále čelí četným výzvám v každodenním životě, zejména v situacích, kdy lidé mluví tiše nebo odvrátí svou tvář během rozhovoru.
Andrea Dantsitsová je absolventkou středoškolského oboru grafický design. Na svém instagramovém profilu pod označením @dantsitsovaa sdílí svou grafickou tvorbu, pro kterou je typická lineární kresba s použitím tří barev – černé, červené a bílé. Ve své tvorbě reflektuje své pocity a mentální stavy coby neslyšící osoby prostřednictvím grafických autoportrétů. Odhaluje také vnímání sebe sama jako neslyšící osoby ve světě, ve kterém je sluchové postižení bariérou ve všech životních oblastech. Jednotlivá díla pojmenovává heslovitě nebo delším popisem.
Rozhovor pro Denník N
Neslyšící Andrea Dantsitsová byla hvězdou ve slovenském Denník N. Ke konci září 2024 s ní vyšel obsáhlý citlivý rozhovor, v němž se rozebral její životní příběh, sluchové postižení, kochleární implantát, její vzdělávací cesta, komunikační možnosti a obtíže, dopady pandemie a způsoby efektivní komunikace s neslyšícími osobami. Rozhovor přináší řadu AHA momentů a společenské poselství.
Rozhovor s Andreou Dantitsovou pro Denník N (odemknutá verze článku) můžete přečíst zde.
Dopad pandemie na komunikaci
V rozhovoru pro Denník N zavzpomínala na období covidu, protože to bylo období, kdy pocítila největší sociální izolaci. Ochranné pomůcky jako roušky a štíty ji bránily v porozumění mluvené řeči. Roušky tlumily zvuky a hlasitost mluveného projevu, navíc zakrývaly rty, čímž se znemožňovala schopnost odezírat. Ochranné štíty zase odrážely světlo a zvuk, což vedlo ke zhoršení srozumitelnosti sluchových vjemů. Tyto faktory komplikovaly její studium a každodenní komunikaci.
Osvěta a podpora neslyšících
Andrea v rozhovoru pro Denník N zdůrazňuje důležitost empatie a otevřenosti vůči osobám se sluchovým postižením. Vyzývá lidi, aby se nebáli komunikovat s neslyšícími a hledali alternativní způsoby dorozumění, jako je psaní na papír, používání mobilních aplikací nebo gest. Během pandemie vytvořila ilustrovanou návodnou brožuru, která poskytuje doporučení pro efektivní komunikaci mezi slyšícími a lidmi se sluchovým postižením. O těchto demonstračních kartách jsme již psali – podívejte se na náš minulý článek. Za tuto brožuru získala cenu Košického samosprávneho kraje a dobrovolnické ocenění Srdce na dlani.
Šikana, která vedla k přijetí identity
Andrea je v rozhovoru dále sdílná se svými zkušenostmi se šikanou během školních let, kdy byla terčem posměchu kvůli svému kochleárnímu implantátu. Tyto zážitky ji však posílily a vedly k přijetí své identity neslyšící osoby v patnácti letech. Podle ní si šikana nevybírá, protože šikanátoři si vždy někoho slabšího najdou. Terčem posměchu může být cokoliv – rovnátka, křivé zuby nebo třeba právě kochleární implantát. „Myslím si, že možná i každé druhé dítě na Slovensku někdy zažije šikanu. Mělo by se o tom víc diskutovat, protože to není fér,“ řekla v rozhovoru pro Denník N. Nyní se Andrea snaží prostřednictvím osvěty pomáhat ostatním neslyšícím osobám a zvyšovat veřejné povědomí o potřebách a právech osob se sluchovým postižením.
Zdroj, foto: Dennikn.sk
Editor: Kristýna Mariáková
