Neslyšící ve společnosti
Přijetí odlišných komunikačních potřeb je pro druhé často spíš problémem než výzvou. Neslyšící lidé se s tím setkávají každodenně. Málokdo z neslyšících pochází z plně neslyšících rodin, a tak se naprostá většina neslyšících osob musí dostatečně obrnit před všudypřítomnými předsudky, stereotypy, očekáváními, neochotou nebo dokonce lidskou hloupostí. Seznam vět, které byste nemuseli říkat neslyšícím, je zde.
Týjo, netušil jsem, že jsi neslyšící. / Není na tobě poznat, že jsi neslyšící.
Co bylo signálem toho, že jste potkali neslyšícího? Na jakém základě jste usoudili, že dotyčný je neslyšící? Rozhodl stereotyp, že člověk stojí nehybně, zatímco hraje hudba? Nebo že mu blikají světla v přístrojích, které má na uších? V dnešním světě má audio pomůcky nejen neslyšící člověk.
Máš opravdu dobrou řeč na to, že jsi neslyšící.
Zvláštní je komentovat komunikační schopnosti/ dovednosti neslyšícího, vezmeme-li v potaz, že se nestává, aby si slyšící lidé navzájem komentovali kvalitu řečového projevu ve stylu např. “ty máš na slyšícího člověka průměrnou řeč.” V případě neslyšících – uživatelů znakového jazyka je jakékoliv komentování jejich řeči velmi nedůstojné a neetické.
Titulky mi přijdou otravné.
Skryté titulky jsou nepříjemným tématem u slyšících osob. Ačkoliv právě hraný pořad či film disponuje titulky, slyšící lidi nenapadne automaticky zapnout titulky, přestože jsou v místnosti s neslyšícím člověkem. Zapnou je mnohdy až na prosebný pokyn neslyšícího, a to často odmítavým až znechuceným způsobem. Možná by stálo za to pro jednou si zahrát hru, kdy se vypnou titulky a sníží hlasitost. Pak nebude sledovanému filmu rozumět nikdo.
Můžeme zaklepat na dveře, když bude hořet?
Neslyšící klienti v pobytových službách jsou “ohrožením.” Jak oslovit neslyšícího, když vypukne požár? Jednoduše tak, že pobytové služby budou investovat do vizuálního informačního / alarmujícího systému, čímž podpoří nezávislou informovanost neslyšících klientů. Stejně tak investují samotní neslyšící lidé ve svých domovech. Takže ne, neklepejte na dveře, když bude hořet. Na výstrahu upozorní vizuálně signalizační systém.
Tady taky neslyším dobře.
V hlučném prostředí neslyší dobře ani slyšící lidé, ale rozhodně není podporujícím gestem, když neslyšícímu řeknete, že ani vy neslyšíte všechno. Lidé zapomínají na oční kontakt, když s někým (v tomto případě s neslyšícím člověkem) komunikují. Připomínání je vyčerpávající. To, že slyšící lidé v hlučném prostředí neslyší všechno, ve skutečnosti nepodporuje situaci neslyšících. Ti totiž neslyší všechno (popřípadě nerozumí všemu) nikdy.
Máme menu v Braillově písmě – chcete ho?
Neslyšící lidé mají své potřeby a jinak handicapovaní lidé také své. Způsoby komunikace se odlišují a rozhodně nepomůže, když je dané prostředí přizpůsobené jednomu handicapu (např. nevidomým), nabízet tuto variantu neslyšícím. Nevidomým lidem také nenabízíte komunikaci ve znakovém jazyce.
Ale obvykle mě slyšíš.
Slyšící lidé mají často potřebu komentovat situaci porozumění neslyšících komunikačních partnerů (např. slovy “ale obvykle mě slyšíš”), přitom sami nemají žádné povědomí o tom, jak velké úsilí stojí neslyšícího člověka komunikace s ostatními. Je za tím velká skrytá práce, protože záleží na mnoha faktorech, které se proměňují v závislosti na tom, s kým a kde neslyšící člověk komunikuje. Hraje často roli to, jak dlouho se s dotyčným zná, jak moc hlučné je prostředí, zda je dobrá viditelnost na rty apod. To, kolik toho slyší a neslyší, je zkrátka velmi proměnlivé. Buďte ochotní v komunikaci a neberte opakování slov/vět jako problém, za který se budou neslyšící lidé omlouvat. Slyšící lidé se také neomlouvají za to, jak mumlají, mají dlouhé vousy nebo mluví příliš překotně.
Všiml/a jsem si, že máš problém.
Hluchota je v očích veřejnosti často vnímána jako problém. Ale je tomu skutečně tak? Slyšící lidé nikdy neslyšící nebyli, tak jak mohou tvrdit, že je hluchota problém? Sociální model postižení se odlišuje od toho medicínského. Bariéry jsou zapříčiněny samotnou společností, která je vytváří a podílí se na sociální exkluzi osob s postižením.
Takže ty jsi hluchoněmý.
Ne, neslyšící lidé nejsou hluchoněmí, ani se to nerovná hloupí. Máte-li potřebu využívat tyto zastaralé termíny, nezapomínejte na to, že se podílíte na devalvaci hodnoty neslyšících, jednoduše je urážíte či jim nadáváte.
To je jedno. / Řeknu ti to potom.
Je nejčastěji řečenou větou ve vztahu slyšící – neslyšící. Jedná se o nejhorší komentář, kterým naznačujete, že vám nezáleží na komunikaci a na samotném neslyšícím komunikačním partnerovi. Rovněž věta “řeknu ti to pak” je lživou frází slyšících. Pravděpodobnost, že se tu informaci neslyšící člověk dozví později, je naprosto mizivá. Opravdu je tak velká práce zopakovat tutéž věc ještě jednou?
Zdroj, foto: Limpingchicken.com, Wikipedia.org, Pixabay.com
Editor: Kristýna Mariáková
