V sobotu 18. ledna proběhla v Praze konference s názvem Skryté titulky z pohledu legislativy. Účastníci konference byli neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí, uživatelé kochleárních implantátů, ale i slyšící. Přišli i zástupci České televize a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Kromě neslyšící Věry Strnadové a nedoslýchavého Miroslava Březiny byli ostatní přednášející hosté slyšící,
Konference byla zahájena neslyšícím prezidentem ASNEP Petrem Vysučkem, který na úvod poděkoval Věře Strnadové, která je již 11 let předsedkyní Komise pro skryté titulky. Za tu dobu dobrovolně a obětavě bojuje za práva osob se sluchovým postižením, aby byly prosazeny titulky v největší možné míře i kvalitě.
Po Vysučkovi pak jako první vystoupila právě Věra Strnadová. Tématem její přednášky byly Nedostatky v českém vysílacím zákoně a jejich důsledky. Podle zákona je Česká televize povinna vybavit skrytými titulky minimálně 70 % vysílaných pořadů a v případě komerčních stanic 15 %. Dodržují tyto stanice podle zákona procento skrytých titulků? Český vysílací zákon je však napsán takovým způsobem, že umožňuje televizním společnostem, aby se plnění vyhýbaly. Ze zákona není jasné, jestli se má procento vysílat podle času vysílaných pořadů, nebo počtu vysílaných pořadů. Česká televize proto uvádí počet pořadů, takže mnoho krátkých pořadů dává vysoké číslo plnění, ale neslyšící diváci dostávají méně času titulkovaných pořadů.
Na co se můžeme v nejbližší době těšit? Česká televize slíbila vysílání živých titulků u sportovních přenosů ledního hokeje, lyžování nebo rychlobruslení během zimní olympiády v ruském Soči.
Poté vystoupil slyšící Martin Šauša ze Slovenska, který mluvil o špatné situaci se skrytými titulky na Slovensku. Důvody jsou politické a finanční. V případě soukromých stanic se jedná o titulky nekvalitní nebo opožděné, neboť se tyto stanice snaží dodržet zákon, ale výroba titulků neodpovídá kvalitě. Neslyšící Slováci pak nerozumí sledování pořadu.
Dalším hostem konference byl slyšící Petr Dvořáček, který již 15 let zhotovuje skryté titulky pro televize. Ve svém příspěvku Originál – dabing – titulky… a zákon hovořil o titulkování zahraničních filmů. Originální zvuk se musí přeložit z cizího jazyka do češtiny, potom se z přeloženého textu dělá dabing. Někdy se stává, že překlad není dobrý. Má se titulkář striktně řídit špatným překladem, nebo má zachovat myšlenku autora filmu, aby neslyšící mohli film co nejlépe vychutnat? Vysvětloval také, proč je někdy nutno text i krátit nebo jinak formulovat, než je slyšet v dabingu. Vždy však musí být zachována potřebná informace a pointa.
Tématem Miroslava Březiny byly Titulky na DVD aneb Jak se dodržuje zákon.. Podle zákona mají distributoři českých DVD od roku 2007 povinnost opatřovat české filmy českými titulky pro osoby se sluchovým postižením. Tyto titulky nejsou stejné jako obyčejné překladové z cizojazyčných filmů, které jsou určeny pro slyšící osoby. Titulky pro neslyšící musejí obsahovat dodatečné informace. Například když mluví dvě osoby a nejsou vidět v záběru, tak se do titulků přidá jméno, kdo vlastně mluví. Také jsou tam oznámení zvuků, jejichž zdroj není vidět v obraze, ale jsou důležité pro děj. Například zvonění telefonu,
Některá česká DVD vyrobená od roku 2007 mají v pořádku titulky pro neslyšící, jiná ale mají jen titulky pro slyšící osoby, bez oznamování zvuků. Nebo na DVD obalech chybí uvedení, že se jedná o titulky pro neslyšící. I to je porušením zákona. Každé takové porušení zákona můžeme hlásit na krajském úřadě. Není však jasné, na kterém, krajském úřadě, zda tam, kde byla DVD vyrobena, nebo tam, kde byla distribuována.
Zajímavým hostem byla slyšící Martina Putnová, která studovala ve Velké Británii a nyní tam pracuje a vyrábí titulky pro různé pořady. Její přednáška se nesla v duchu Titulkování ve Velké Británii nejen z hlediska zákona. Známá televizní stanice BBC má 100% pokrytí titulky, jiné stanice mají povinnost opatřit titulky 70 – 90 % pořadů. Kdo vyrábí titulky? Stanice si je většinou objedná u firmy, která tím pověří svého zaměstnance. Poté pak provedou důkladnou kontrolu titulků, neboť v případě chyb v titulcích jim může hrozit sankce. Co se týče titulků v kinech, je situace opačná. Neslyšící si většinou rezervují filmy v kinech na odpolední či večerní hodinu a v této době jsou pak pro neslyšící vysílány filmy s titulky. Velmi dobrou zkušeností je titulkování v divadlech. Na elektronickém panelu na pódiu může neslyšící divák sledovat titulky a zároveň dění v představení. Bylo to velmi zajímavé porovnání situace ve Velké Británii a u nás.
Na konferenci vystupovaly další osoby se zajímavými tématy. Přítomní diváci měli možnost během konference položit různé otázky a před koncem konference proběhla diskuze. Konference byla velmi zajímavá. Doufejme nyní, že se Komisi pro skryté titulky podaří dosáhnout potřebných změn ve vysílacím zákoně, aby neslyšící diváci u nás měli co nejvíce kvalitních titulků.
Zdroj: ZN, V. Strnadová foto: Eva Uhrová
