Mysleli jste si, že víte všechno o Irsku, o jeho irském znakovém jazyce atd.? Víte, jak se vyvíjel irský znakový jazyk?
V Irsku je katolické náboženství. Proto chodily nejen slyšící, ale i neslyšící děti do školy pro sluchově postižené i na internát zvlášť pro kluky a dívky. Proto měli dívky a kluci odlišný znakový jazyk. Když se pak spolu scházeli nebo seznamovali, tak se jazyky částečně promíchaly. Dodnes chodí dívky a kluci zvlášť do školy.
Kolem roku 1960 byla v ženské škole prosazována výuka orální metodou a znakový jazyk byl používán minimálně. U výuky kluků se ale znakový jazyk stále používal. Proto se dnes můžete setkat v Irsku s tím, že každý znakuje jinak irský znakový jazyk, jak staří, mladí, tak i ženy, muži atd.
Když se nyní na vysoké škole pro budoucí tlumočníky, pedagogy a odborníky znakového jazyka učí irský znakový jazyk, učí se společně jeden “základní jazyk”. Studenti se pak musí dívat na další videozáběry různých neslyšících lidí, aby si osvojili i jiný jazyk a rozuměli jakékoliv věkové kategorii i mužům či ženám.
Irsko je menší než Česká Republika. Co se týče tlumočníků, mají tu kolem 60 – 70 kvalifikovaných tlumočníků, z nichž kolem pěti jsou výborní profesionální tlumočníci. Někteří tlumočníci se nevěnují jen práci tlumočníka, ale objevují se i v dalších pracovních pozicích a práci tlumočníka se věnují bokem.
V zemi je úředním jazykem irský a anglický jazyk. Proto názvy ulic nebo stanic MHD musejí být označeny dvakrát. Jejich irský znakový jazyk dosud nebyl zákonem uznán. Nedávno dokonce neprošel hlasováním parlamentu a chyběly jen tři hlasy, aby byl jejich jazyk uznán. Podle slov místních neslyšících se vláda nejspíš obává, že v případě uznání znakového jazyka by musely být také ulice či MHD označeny znakovým jazykem. Neslyšící se nechtějí vzdát a doufají, že se jim jednou podaří, aby byl jejich mateřský jazyk zákonem uznán.
V hlavním městě Dublinu je moderní sídlo Deaf Village, který byl slavnostně otevřen v srpnu 2012, kam chodí neslyšící. Zde mají svoje kanceláře dvanáct organizací. Kromě toho je tam bazén, fitnnes, přednášková místnost, kaple, kavárna Harmony atd. Pořádají se tam také mše, svatby a křtiny. Ve skutečnosti tam chodí převážně skoro devadesát procent místních slyšících lidí. Třeba kousek od nich je školka pro slyšící děti, které chodí právě do bazénu na kroužky v plavání.
Teď už jenom doufat, aby byl v Irsku časem uznán jejich irský znakový jazyk.
Zdroj: ZN
