Každou sobotu se v Dillí ve veřejných parcích schází patnáct až dvacet lidí, kteří se zdarma učí základy znakového jazyka. Je mezi nimi zhruba 1000 dobrovolníků z pěti indických měst, kteří se pravidelně scházejí.
“Jsme vícejazyčný národ a na společenství neslyšících je nutno pohlížet jako na jazykovou menšinu. Indický znakový jazyk musí být oficiálně přijat, aby byl povinný ve školách, na univerzitách a v rodinách”, řekla Ruma Roka, zakladatelka nevládní organizace pro neslyšící Noida.
V prosinci 2016 byl návrh zákona schválen oběma komorami indického parlamentu. Zákon vyhrazuje 4 procenta vládních míst pro osoby se zdravotním postižením. Ale neobsahuje zvláštní opatření pro neslyšící a ani nezmiňuje znakový jazyk nebo jeho propagaci.
Roka v průběhu 12 let práce s neslyšící komunitou v Indii narazila na znepokojující situaci ve školách i ve společnosti. Zjistila, že jsou neslyšící nuceni k logopedické péči, k orální komunikaci a odezírání, ale samotný znakový jazyk je v pozadí. Neslyšící děti se za 12 let školní docházky skoro nic nenaučily. Často ani nemají žádný způsob komunikace. V Indii je 12 milionů neslyšících, z nichž 80 procent nemá ponětí o základních vzdělávacích potřebách, protože nejsou k dispozici žádné zdroje, které by uspokojily potřeby neslyšících. Hluchota je tam považována za nemoc, na kterou neexistuje žádný lék. Neexistuje tam žádná podpora a možnost vyvíjet se pomocí znakového jazyka.
Ruma Roka je nyní učitelka, mentorka (rádce) a tlumočnice, která se nyní zaměřuje na vzdělávání a osvětu prostřednictvím mnoha aktivit a workshopů. Díky své organizaci Noida nabízí plnou podporu svým studentům a pomáhá s hledáním zaměstnání tím, že osobně kontaktuje budoucí zaměstnavatele a diskutuje s nimi o omezení a požadavcích neslyšících.
Ruma a její organizace jsou stále v procesu překlenování rozdílů mezi oběma světy a věří, že její práce přinese změny v obrovských mezerách ve vzdělávacím systému pro neslyšící.
Zdroj : TZ, motivateme.in
