Alexander Graham Bell
Mnoho lidí si pod jménem Alexander Graham Bell vybaví vynález telefonu. Ale Alexander nebyl jen vynálezcem. Alexander Graham Bell byl skotsko-americký vědec a vynálezce, který se zabýval také tvorbou lidské řeči, výchovou hluchoněmých a elektromagnetickým přenosem řeči. Vynalezl mikrofon, zkonstruoval první použitelný telefon a gramofon a řadu dalších přístrojů.
Šokující projev Bella
Dne 6. března 1891 přednesl 44letý Bell projev na National Deaf-Mute College ve Washingtonu, ve kterém v podstatě řekl publiku neslyšících studentů, že by se neměli rozmnožovat. Bell totiž zastával názor, že neslyšící si nepřejí, aby jejich utrpení bylo předáno jejich dětem. Tím své publikum šokoval, ale on to považoval za normální názor, neboť předpokládal, že neslyšící to také tak chtějí.
Vymýcení znakového jazyka
Bell vnímal neslyšící jako osamělou a izolovanou existenci. Nejen, že jim doporučoval, aby neměli děti, ale chtěl vymýtit znakový jazyk, o kterém se domníval, že odděluje neslyšící od „normálního“ světa anglicky mluvících dospělých.
Ironie osudu
Vtipné na tom je, že Bell se narodil neslyšící matce a později se zamiloval do neslyšící ženy Mabel Hubbardové, se kterou se nakonec oženil a měl čtyři děti.
Viditelná řeč
Bell, než emigroval do Kanady ve věku 23 let, vyrůstal ve skotském Edinburghu a jako dítě byl ponořen do komunity neslyšících. Jeho otec, lingvista Alexander Melville Bell, vytvořil fonetickou abecedu, kterou nazval Viditelná řeč, ve které tvary odpovídaly způsobu, jakým lidé mluví. Jeho matka Eliza, která v pozdním dětství začala hluchnout, nechtěla připustit, že by mohla požádat lidi o pomoc. Chtěla si vše zařídit sama, komunikovala o svých potřebách a nikdo nemusel vědět, že je neslyšící! Bell proto chtěl pomoci jiným neslyšícím lidem, aby se více podobali jeho matce, dokonale splynuli se světem sluchu, aby už nebyli předmětem charity nebo lítosti.
Fonoautograf
Bell před vynálezem telefonu vynalezl fonoautograf, který měl číst řeč pro neslyšící. Při tvorbě fonoautografu použil ucho z lidské mrtvoly k přenosu zvukových vibrací na skleněnou desku pomocí stylusu. Ale neuspěl. O to větší úspěch sklidil u oralismu.
Oralismus
Bell upřednostňoval mluvení a odezírání před znakovým jazykem. Své metody propagoval všude od Londýna po Boston a zahájil hnutí, které odrazovalo od znakování jako „jazyka, který činí neslyšící méně než lidskými, staví je na úroveň domorodých lidí nebo jednoduše primátů.”
Mabel Hubbardová
Mabel Hubbardová byla dcerou mocného bostonského právníka a investora Gardinera Greena Hubbarda. Mabel v 17 letech začala docházet na hodiny oralismu k Bellovi, kterému v té době bylo 26 let. Když Bell dostával nápady na například harmonický telegraf, Hubbard v tom viděl dobrou investici, tak mu nabídl financování jeho experimentů. Avšak problémy začaly, když se Bell zamiloval do Hubbardovy dcery Mabel. Na Bella zapůsobila její schopnost odezírat téměř bez námahy. Také se mu líbilo, že Mabel se zajímala o vědu.
Podmínka tchána
Jelikož Mabel ztratila sluch v 5 letech vinou spály, tak věděl, že děti nezdědí hluchotu. V červnu 1875 Bell vyznal svou lásku k Mabel její matce, chtěl si ji vzít, avšak otec Hubbard jejich vztah nepodporoval. Chtěl totiž, aby se plně věnoval výzkumu. Tak Hubbard začal Bella manipulovat tím, že mu dal ultimátium. Bell musel zcela zanechat Viditelné řeči, svého doučování a učitelské školy. A dodělat telegraf. Bell na to nejprve nepřistoupil, ale Mabel se postavila na stranu svého otce a souhlasila, že si Bella vezme pouze v tom případě, když dá přednost telefonu. Bell nakonec s těžkým srdcem souhlasil s jejími podmínkami.
Patent na telefon
Dne 7. března 1876 získal Bell patent na telefon. O několik dní později uskutečnil vůbec první telefonní hovor se svým partnerem Thomasem Watsonem s požadavkem, který byl zvěčněn v historických knihách: „Pane Watsone, přijďte sem. Chci vás.“
Svatba a děti
Když Mabel dovršila 19 let, tak se 11. července 1877 provdala za Bella na zahradě domu jejích rodičů v Cambridge. Mabel, i když porodila dvě dcery, byla úplně sama. Mabelina nejbližší komunita byla omezena na ty, kteří rozuměli její řeči. Mabel se proti svému manželovi nikdy neobrátila, i když ji znepokojilo, když se jeho zájmy změnily v odrazování neslyšících od sňatků.
Dokument
V roce 1884 publikoval Bell dokument s názvem „Po vzniku druhu neslyšící lidské rasy“, který v témže roce představil Národní akademii věd s varováním, že pokud se neslyšící začnou stýkat a pak nevyhnutelně uzavírat sňatky, vytvoří se “vadná rasa lidských bytostí, což by byla pro svět velká katastrofa.“
Korespondence
Mabel na veřejnosti nikdy nevystoupila proti němu ani proti jeho názorům na manželství neslyšících, ale ve své soukromé korespondenci s Bellem byla mnohem kritičtější. Vadilo jí, jak Bell uvažuje o neslyšících.
Helen Kellerová
Bell obdivoval hluchoslepou Helen Kellerovou, neboť ztělesňovala všechny jeho ideály. Setkal se s ní v roce 1887, když jí bylo pouhých 6 let, a stala se skutečným příběhem úspěchu oralismu: první hluchoslepou osobou, která plynule čte, píše a mluví v angličtině a vystudovala univerzitu s bakalářským titulem. Helen věnovala Bellovi svou monografii z roku 1903 s názvem „Příběh mého života“ a připisovala mu, že učil neslyšící „mluvit a umožnil naslouchajícímu uchu slyšet řeč od Atlantiku po Skalisté hory.“
Výjimečnost Helen
Na neslyšící děti byl oralismem vytvářen větší nátlak, aby byly jako Helen. Jenže Helen byla prostě výjimečná.
Školy pro neslyšící
Bell byl úspěšný v snaze očerňovat znakový jazyk a pozdvihnout oralismus. Předtím, než byla v roce 1867 otevřena Clarkova škola pro neslyšící v Northamptonu v Massachusetts – financovaná Bellovým tchánem – všechny neslyšící školy v Americe používaly znakový jazyk. Do roku 1918 bylo 80 procent neslyšících studentů vzděláváno orální metodou.
Přiznání Mabel
I když se manželé rozcházeli v názorech ohledně neslyšících, byla Mabel Bellovi věrná až do jeho smrti ve věku 75 v roce 1922. Než Mabel pět měsíců po jeho smrti odešla, napsala své dceři Elsie: „Celý život jsem tě učila zapomenout, že jsem neslyšící, ale teď chci, abys sis to pamatovala.“
Současnost
Téměř o sto let později jsou Bellovy názory o sňatcích neslyšících a nebezpečích znakového jazyka do značné míry zapomenuty. Ačkoli Bell mohl mít ty nejlepší úmysly, nakonec způsobil více škody než užitku.
Zdroj, foto: Nypost.com, Wikipedia.org, Digitalhistoryproject.com, Blog.nms.ac.uk, Gazettenet.com
Editor: Magda Jandusová
