Posluchači Českého rozhlasu Dvojka se z úst paní ředitelky dozvěděli mnoho zajímavostí a důležitých informací ze světa neslyšících. Řeč byla mimo jiné i o tom, že neslyšící jsou mnohdy z většinové společnosti vyčleněni, přitom úplně zbytečně. Paní ředitelka proto úvodem rozhovoru řekla, že Tichý svět vznikl proto, aby podporoval neslyšící, rozvíjel jejich potenciál a byl jim partnerem všude tam, kde potřebují.
Na dotaz, kdy se poprvé setkala se znakovým jazykem odpověděla, že to bylo v tlumočeném televizním zpravodajství a že ji znakový jazyk okouzlil. Začala se ho tedy učit a postupně se setkávala s neslyšícími a poznávala jejich problémy, například nedostatečný přístup k informacím a pocity vyloučení z většinové společnosti.
Paní ředitelka v rozhovoru také zmínila, že neslyšící děti se v naprosté většině případů narodí slyšícím rodičům a zdůraznila, že je třeba tyto děti zahrnovat láskou a zaměřit se na jejich zdárný rozvoj a komunikaci s nimi. Posluchači se také dozvěděli, že neslyšící dítě, které se narodí neslyšícím rodičům, nevnímá svůj handicap jako překážku a přirozeně se začleňuje do komunity neslyšících. Horší je to s lidmi, kteří ztratí sluch až v průběhu života. Ti sice ovládají český jazyk, ale je pro ně psychicky náročné, když přijdou o doposud běžně používané způsoby komunikace, případně záliby, například poslech hudby.
Marie Horáková v rozhovoru také zmínila neochotu, rozpačitost a nesprávné chování většinové společnosti při komunikaci s neslyšícími lidmi.
Dále si také posteskla, že pořadů tlumočených do znakového jazyka a opatřených titulky je stále málo a že neslyšící si z nich nemohou nic odnést.
V rozhovoru také zaznělo, že paní ředitelka je průkopnicí online tlumočení, Tiché linky, která funguje nonstop. Hlavní motivací pro spuštění tohoto jedinečného projektu bylo to, aby tlumočníci znakového jazyka, kterých je málo, neztráceli čas přesuny na místo tlumočení a mohli se plně věnovat své profesi a vyhovět většímu počtu neslyšících klientů.
Marie Horáková by si také přála, aby u důležitých prohlášení, například prezidenta ČR nebo významných představitelů vlády, byl vždy přítomen tlumočník znakového jazyka, a to tak, aby na něj neslyšící dobře viděli.
Posluchači se také dozvěděli, že když se neslyšící zlobí nebo chtějí něco důrazně říct, vyjadřují to neverbálně pomocí znaků, rychlého znakování a výrazné mimiky, takže to neznalému člověku může připadat až agresivní. V této souvislosti paní ředitelka doporučila slyšícím, aby při komunikaci s neslyšícími co nejvíce používali odpovídající mimiku a gesta, aby se neslyšící mohli lépe zorientovat v tom, co jim sdělují.
Marie Horáková také řekla, že znakový jazyk je velmi malebný jazyk, kterým lze komunikovat potichu a s velkou výhodou například v prostředí, kde není žádoucí rušit. Zároveň vyzdvihla, že každý, kdo ovládá byť jen základy znakového jazyka, je pojítkem mezi oběma světy. Řeč byla také o odezírání – že je velmi namáhavé a že schopnost koncentrace při odezírání rychle klesá. Zaznělo i to, že ne každý neslyšící umí odezírat a že člověk se sluchovým postižením nemůže odezřít slovo, které nezná. Paní ředitelka proto doporučuje důležitá sdělení raději napsat. V závěru rozhovoru se krátce zmínila o uměleckém tlumočení, kterému se Tichý svět věnuje sice jen okrajově, ale stalo se již neodmyslitelnou součástí adventních koncertů na Vyšehradě v Bazilice sv. Petra a Pavla, které se těší stále větší oblibě.
Zdroj, foto: Dvojka.rozhlas.cz, Facebook.com, Dokazemevic.cz, Digital.rozhlas.cz
Editor: Klára Šámalová
