Julia i její sestra musely být odmala velmi zodpovědné
Ptáte se, co Julii vedlo k tomu, nabízet kurzy znakového jazyka? Julia se totiž narodila jako slyšící dítě neslyšícím rodičům. Díky tomu považuje německý znakový jazyk za svůj mateřský jazyk stejně jako němčinu. Slyšící děti neslyšících rodičů to nemívají jednoduché, Julia ale řekla, že to jako nevýhodu nikdy nevnímala. Přiznala však, že ona i její sestra nesly odmala velkou zodpovědnost, když svým rodičům musely všude tlumočit. U lékaře, v lékárně, ale třeba i v pekařství. Julia dodala, že z toho důvodu musely být obě velmi uvážlivé a dospěly rychleji než jejich vrstevníci.
Julia chce slyšícím ukázat kulturu neslyšících
Zájemců o kurzy je opravdu mnoho. Někteří mají neslyšící kolegy, případně rodinné příslušníky, jiní se jen chtějí naučit něco nového a jsou mezi nimi i nedoslýchaví, kteří se znakový jazyk chtějí naučit proto, že se obávají zhoršení sluchu. Kurzy jsou zcela plné a čekací listina zájemců je dlouhá, což Julia opravdu nečekala. Julia předpokládala, že kurzy znakového jazyka budou pouze malým zábavným projektem a že lidem ukáže kulturu neslyšících, jaké mají problémy a jak je lze zmírnit. Poukázala totiž na to, že i v dnešní době slyšící lidé na neslyšící často nevhodně zírají, když znakují anebo se vůbec nesnaží jim pomáhat.
Šťastný otec
Julia vyrůstala v Berlíně. A právě z Berlína za ní před časem přijel její otec. Během této návštěvy se náhodně setkali se dvěma účastnicemi kurzu, které s nimi začaly komunikovat prostřednictvím znakového jazyka. Na tento okamžik vzpomíná Julia s obrovskou radostí. Viděla totiž, jak šťastného udělala otce snaha lidí komunikovat stejným jazykem jako on. A přiznala, že šťastný pohled jejího otce se jí navždy vryl do paměti.
Zdroj, foto: Br.de
Editor: Klára Šámalová
