Nedostupnost informací
Dokážete si představit situaci, že jste neslyšící cestující, čekáte na další letadlo na letišti a během krátkého okamžiku sledujete informační tabuli, na které jsou všechny lety rušeny. Říkáte si, co se děje? Chyba informačního systému nebo něco horšího?
Neslyšící učitelce Lauře Kim se právě tato situace přihodila 11. září před dvaceti lety. Jistě všichni ví, co se 11. září 2001 stalo. Kim cestovala z Baltimoru do San Diega, s mezipřistáním v Denveru. A právě v Denveru zažila situaci, která jí narušila pocit bezpečí při cestování. Dodnes, když letí letadlem, jí pronásledují pocity úzkosti a strachu. Vědomí, že se informace k lidem se sluchovým postižením dostanou pozdě a neúplné, je stresující. Na tyto lidi se v krizových situacích zapomíná.
Zjišťování informací, co se stalo
Musíme si uvědomit, že před 20 lety nebyly technologie a chytré telefony jako dnes. S ručně psanou otázkou, co se děje, šla za pracovnicí na přepážce. Ta jí odepsala: “Národní bezpečnost.” To bylo všechno. Ale co Kim viděla v očích okolních cestujících? A na papírku dvouslovná odpověď. Pamatuje si, že se ptala sama sebe: “Byl zavražděn prezident George W. Bush? Začala třetí světová válka? Bylo to UFO?” Chtěla vědět víc, ale paní na přepážce pouze pokrčila rameny. Kim pochopila, že víc informací se od ní nedozví.
Panika
Samotné neslyšící Kim se začala zmocňovat panika. Všimla si, že lidé poslouchají z reproduktorů informace o tom, co se stalo. Kim ale nic neslyšela. Lidé vypadali velmi ustaraně a začali hledat telefony, aby si mohli zavolat domů. Kim stále nevěděla, co se stalo. Děsivý okamžik.
Laskavý hlídač
Kim na letišti našla laskavého hlídače, který jí písemně vysvětlil, že teroristé zaútočili na Dvojčata. Poté jí vzal k hlavnímu terminálu a na velkoplošných televizích viděla záběry z útoku se skrytými titulky.
Přístup k informacím a službě v době krize
Kim doufá, že ti, kdo rozhodují o organizaci v době tragédií a krizí, mají napaměti také lidi se sluchovým handicapem. Pro neslyšící je důležité také vědět, co se říká, jaké jsou pokyny a proč se něco děje. Dívat se na slyšící, kteří ví, co se děje, sledovat jejich strach a sám nevědět, je opravdu děsivý pocit osamocení.
Kim říká:
“Náš přístup k informacím a službám, zejména v době krize, přímo ovlivňuje náš pocit bezpečí a naše přežití.”
Zdroj, foto: Sandiegouniontribune.com, Idnes.cz, Srovnejto.cz, Doimoi.cz, Mladyzdravotnik.cz
Editor: Lucie Ulrichová
