Používání znakového jazyka bylo zakázáno
Používání znakového jazyka na školách bylo zakázáno až do devadesátých let dvacátého století. Vyučovalo se pouze orálně, a to za použití nejrůznějších metod, což pochopitelně napáchalo více škody než užitku. Kvůli používání psychického i fyzického násilí si mnozí neslyšící nesou doživotní následky. Výuka orální metodou pochopitelně nebyla příliš úspěšná, což mělo mimořádně závažný dopad na schopnost neslyšících jakkoliv komunikovat. Kromě toho byl neslyšícím odepřen rovnocenný přístup ke vzdělání – oproti zdravým dětem se totiž mohli učit jen omezené množství učiva. To vše vedlo k tomu, že se pak jen velmi obtížně uplatňovali na trhu práce.
Omluva
„Hamburský parlament prosí poškozené o přijetí omluvy za bezpráví, které v Hamburku utrpěli.“ Zmíněnému bezpráví však pochopitelně nečelili jen neslyšící v Hamburku, ale v celé zemi.
Poslanci žádají o odškodnění neslyšících
„Následky tohoto strukturálního násilí, obzvláště ve vzdělávacích zařízeních, nebyly dodnes obsáhleji zpracovány, uznány a odškodněny,“ stojí v návrhu skupiny poslanců SPD, Zelených, CDU a Levice na zřízení fondu určeného k finančnímu odškodnění neslyšících. Návrh neschválili poslanci z AfD.
Kdo se o tento skutečně významný okamžik zasloužil?
To, že se neslyšící po mnoha letech bezpráví dočkali tohoto politicky i společensky významného okamžiku, je zásluhou Christiana Ebmeyera z Německého spolku neslyšících. Právě on dlouhé roky bojuje za uznání křivd páchaných na neslyšících, které je mnohdy poznamenaly na celý život. V podobném duchu se vyjádřila i Kathrin Warnecke (Zelení): „Následky tohoto bezpráví se táhnou celým jejich životem.“ Regina Jäck z SPD zdůraznila: „Jazyk znamená identitu a také šanci na dobré vzdělání. Poškozeným bylo toto krutým způsobem odepřeno.“
Zdroj, foto: Taubenschlag.de, (1) Ndr.de, (2) Ndr.de, Tagesschau.de, Hamburgische-buergerschaft.com, Pixabay.com
Editor: Klára Šámalová
