Polský režisér Jan Komasa (mimo jiné autor nedávno natočeného válečného snímku Město 44) pravděpodobně vynalezl nový žánr. Nebo přinejmenším nikdo nic podobného předtím neudělal. Ve spolupráci s Muzeem Varšavského povstání vytvořil unikátní dokument k uctění armády a civilistů, kteří tam bojovali a umírali.
Po sedmdesáti letech vzal spolu se svými spolupracovníky autentické dokumentární záběry z doby varšavského povstání, které propuklo 1. srpna 1944 za účelem osvobození Varšavy pokud možno ještě před příchodem Rudé armády. Materiál, který původně natočilo šest štábů, byl poté technicky vyčištěn na úroveň, která přesahuje tehdejší dobovou kvalitu a obarven tak, aby přitom připomínal staré kolorované filmy. Jednalo se o pracný proces, protože bylo třeba zjistit přesné zabarvení tehdejšího oblečení vojáků i lidí, kteří vystupují v dokumentárním filmu. K záběrům byla také doplněna zvuková složka včetně hudby.
Komasa vzal skutečné záběry a přidal tam také fiktivní příběh dvou mladých bratrů – kameramanů, kteří skutečně existovali a natáčeli tyto staré záběry. V záběrech je vidět, že se střílelo na kameru, proto chtěl režisér tento dokument ozvláštnit. Jeden z bratrů byl dokonce skutečně zastřelen. Nejsou vůbec před kamerou vidět, ale díky nově přidanému komentáři dvou vybraných hlavních hrdinů byla vytvořena dějová linka o těchto přímých pozorovatelích.
Maniakální rekonstrukční práce zašly tak daleko, že k znovuvytvoření tohoto materiálu si přizval i neslyšící poradce. Ti odezíráním ze rtů jednotlivých postav na plátně vyrozuměli, co lidé původně říkali, a tak mohli herci namluvit nové dialogy. No vida, i neslyšící mohou touto cestou najít užitečné uplatnění ve světě filmu a pomoct oživit staré autentické záběry.
Zdroj: respekt.ihned.cz, latimes.com, wikipedia.org, cinemawithoutborders.com