V létě se vždycky najdou neslyšící odvážlivci, kteří na vlastní pěst vyrazí do světa. Trojice neslyšících kluků – Lukáš Novák, Mario Červinka a Jan Kvasník se na takovouhle cestu vydali. Nikoliv autem, nikoliv pěšky, ale na kole.
V pondělí 21. července se sešli na hlavním nádraží v Praze. Vlakem a s koly dorazili do německého města Hamburk kolem jedenácté hodiny v noci.
Hned při výstupu Mariovi praskla duše u kola. Naštěstí měl možnost vyměnit ji za novou. Pak se vydali napříč Hamburkem a nevěděli kudy. Jeli prostě k jihu, až našli řeku Labe a jeli podél jejího toku. Když dorazili k písčitému břehu, tak potom ve spacácích přespali na písku.
Další den se probudili do chladného rána a zašli do nejbližší pekárny, kde si koupili čerstvé a teplé pečivo a studené pití.
A kam dál? Nevěděli, protože s sebou neměli mapu. Potřebovali se dostat k cyklistické síti EurVelo, ale nemohli ji najít. Zastavili se u policejní stanice. Policisté jim ochotně s pomocí psaní na papír vysvětlili, kudy se tam dostat. Policisté si dokonce vzali auto, kluci jeli za nimi a dostali se tak k EuroVelu.
Jeli na kolech směrem do severního Německa. Všude se rozprostíraly krásně zelené louky, na kterých se páslo hodně ovcí. Ovce se jich vůbec nebály. Dál ležely, spaly či stály. Dokonce uprostřed cesty spala jehňátka a kluci je opatrně objížděli na kolech.
Bylo vidět, že všude na vesnicích se o to místo dobře starají, každá vesnice vypadala pohádkově. Skoro všude na domech i autech byly německé vlajky. Je vidět, že jsou zdejší obyvatelé na svou zem hrdí. Kluci se ptali lidí, jak se dostanou do Dánska a všichni ochotně odpovídali. Cesta byla rovná a dobře se na kolech jelo. Čtyři dny se kluci trápili se silným větrem, kvůli kterému jeli pomaleji než chtěli.
Jízda na kolech byla vyčerpávající, ale pro kluky to byl silný zážitek. Viděli krásné louky, kukuřičná pole, slunečnicová pole, ovce, větrné elektrárny, domy s německými vlajkami, modrou oblohu, bylo vedro se silným větrem. Spali venku ve spacácích, ráno chodili kupovat čerstvé pečivo, obědy s minutkovými jídly si vařili na plynových vařičích. Když měli žízeň, lidé ve vesnicích jim ochotně naplnili láhve vodou. Když se potřebovali vykoupat, plavali v moři.
Takhle se dostali až do Dánska, kde byli všichni kluci poprvé. Tam zůstali jeden den a pak se zas vrátili k německým hranicím.
Mnohokrát vstali brzo ráno a přijeli na místo až pozdě v noci. Za den ujeli 200 km. Sedmý den musel Jan Kvasník jet domů, protože musel vrátit brašny svému strýci, který je potřeboval. Kluci se s ním na nádraží rozloučili a pokračovali v jízdě do Prahy.
Když jeli přes Berlín, počasí nebylo nejlepší. Pršelo, ale dostali se až do Drážďan. Dráždany jsou krásné historické město. Na některých budovách byly vidět ohořelé kameny, pozůstatek po leteckých bombardování za druhé světové války.
Pokračovali pak až k českým hranicím. Když kluci uviděli první auto s českou poznávací značkou, měli velkou radost. Ale jejich radost je přešla, když si všimli, že v ČR jsou silnice pro jízdu na kolech v opravdu špatném stavu.
V restauraci si dali české jídlo a pití. Když pak dojeli až do Prahy na Václavské náměstí, byli konečně v cíli. Během 11 dnů ujeli celkem přes 1230 km.
Pro kluky to byl nezapomenutelný zážitek.
Zdroj: L. Novák
