ZAJÍMAVOSTI

Neslyšící a vzdělávání v období II. světové války?


Vyprávění z období II. světové války o vzdělávání neslyšících
. Příběh vypráví Hedvika Mikulášová, rozená Páleníčková. Narodila se v roce 1925 jako slyšící dítě do slyšící rodiny. Od narození bývala často nemocná. Ve dvou letech po těžkém průběhu spalniček přestala slyšet.

Malá Hedvika uprostřed

Pro rodinu to bylo těžké, protože Hedvika neslyšela a nemluvila. Teta jim pomohla a postarala se, aby Hedvika navštěvovala školu. Z rodných Úholic se dostala do Výmolova ústavu pro hluchoněmé děti. Dnešní (MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené Praha, Radlice). Hedvika musela pobývat na internátě.

Škola Výmolova, Praha

Znakový jazyk byl v ústavu zakázaný. Učitelé jen psali slova na tabuli a žáci je opisovali. Poté museli nahlas číst. Nikdo jim nevysvětlil, co slova znamenají. Otec Hedviky nebyl spokojen s metodou výuky. Promluvil si s panem ředitelem. Ten pak chodil na kontroly, ale nic se nezměnilo. Hedvika se doučovala o prázdninách s tetou a se slyšícími kamarádkami. Základní školu vychodila a nastoupila do učiliště pro švadleny.

Ilustrační foto

Když bylo paní Hedvice 24 let, vzala si za manžela neslyšícího fotbalového reprezentanta Bohumila Mikuláše, který pocházel ze Slovenska. S manželem vychovali společně dva slyšící syny, se kterými částečně znakovali a mluvili.

Hedvika Mikulášová s manželem Bohumilem Mikulášem

Celý život se živila jako švadlena. Po smrti manžela žije paní Hedvika sama v Domově seniorů, kde ji navštěvují synové se svými dětmi. Se svými neslyšícími přáteli se výjmečně setkává v České unii neslyšících.

Zdroj: TZ, www.dotyk.denik.cz, Foto: archiv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Close
Close