Z DOMOVA

Domovy pro osoby se zdravotním postižením připomínají ústavy bez vstřícnosti

Státní zařízení sociální péče pro dospělé osoby se zdravotním postižením mají vzhledem ke své velkokapacitní povaze spousta nedostatků. Chybí dostatek kvalitního personálu, individualizovaná péče a adekvátní přístup k osobám se sluchovým postižením. Někteří zaměstnanci dokonce neví, že v domovech žijí osoby se sluchovým postižením.

9 domovů pro osoby se zdravotním postižením

Ombudsmanka Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. navštívila 9 domovů pro osoby se zdravotním postižením v rámci České republiky a díky svým systematickým kontrolám se jí podařilo vytyčit zásadní problematické oblasti, které znemožňují proces deinstitucionalizace sociálních služeb. Ty sjednotila do komplexní zprávy. Na jedné straně jsou to problémy spjaté se stavebními a technickými úpravami, dále mizerná materiální vybavenost jednotlivých zařízeních. Nejpalčivější problém představuje ale samotná vnitřní organizace a struktura zařízení a jeho poskytovaných služeb, společně s nekompetentním a nemotivovaným personálem. 

Ombudsmanka Mgr. Anna Šabatová, Ph.D.

Hlavní nedostatky domovů, které ovlivňují také život osob se sluchovým postižením,  kteří v nich žijí 

  • KOMUNIKACE PERSONÁL A KLIENTI

Pokud nefunguje komunikace mezi personálem a klientem se sluchovým postižením, snadno dochází k sociální izolaci. Ombudsmanka zjistila, že se zaměstnanci málokdy zajímají o komunikační dispozice klientů a zjišťují je víceméně intuitivně („my ho známe, už víme, co chce, užíváme zdravý selský rozum“). Výsledkem je ten fakt, že zaměstnanci nevědí, že mají v zařízení osoby se sluchovým postižením nebo klienty, kteří pro komunikační účely preferují znakový jazyk. A pokud zaměstnanci vědí o svých klientech a jejich komunikačních potřebách, často se zjištěnou informací dále nepracují, neboť se domnívají, že rozvoj komunikace u osob se zdravotním postižením nemá smysl. 

Osoba se sluchovým postižením může snadno propadnout sociální izolaci
  • ÚSTAVNÍ REŽIM

Harmonogram dne v zařízení není přirozený, nevychází z reálných potřeb a přání klientů, dochází ke skupinové organizaci a systematizaci veškerých aktivit a činností. Společné je také např. kouření. Klienti mají málo možností se zapojit do pracovních nebo jiných běžných životních aktivit. Chyba je v nízké kapacitě personálu.

Klienti v domovech se musí řídit pravidly zařízení

  • OMEZENÝ VOLNÝ POHYB

Klienti se nemohou volně pohybovat uvnitř ani venku. Bylo zjištěno, že klienti s omezenou hybností neměli často možnost se dostat ven na čerstvý vzduch, někde jsou klienti zamčeni na odděleních nebo jim bylo znemožněno využívat svůj pokoj přes den. Ve 3 domovech byli klienti zamčeni ve svých domácnostech bez dozoru personálu. 

Osobám s narušenou pohyblivostí by měl být umožněn pobyt venku
  • OSOBNÍ A RODINNÝ ŽIVOT

Některé domovy jsou děleny dle pohlaví a to znemožňuje užívat si běžný život, navazovat přirozené vztahy mezi klienty, mít možnost žít společně v domově. Je důležitá podpora klientů v socializaci s lidmi v domovech a i mimo ně. Personál by měl být řádně proškolen v přístupu k sexualitě a umožnit klientům kladné vnímání intimity. Zároveň by se mělo předcházet obtěžování či zneužívání. Není rovněž vyřešena otázka bezpečnosti klientů. Personál totiž vnitřní spory mezi klienty často neřeší a nechává finální řešení na nich samotných, což může někdy vážně ohrozit život klientů. 

Každý z nás má právo na lásku a běžné životní záležitosti
  • PRÁVO NA DŮSTOJNOST A SOUKROMÍ

Některé domovy jsou umístěny v nevhodných prostorách, nachází se v zámeckých či klášterních budovách a nejsou dokonce bezbariérové. Domovy nepůsobí jako domácí a vlídné prostředí. Velkokapacitní zařízení mají typické ústavní prvky – patrové prostory, velké společné jídelny, dlouhé centrální chodby a společenské místnosti. Někde jsou mříže a tak domovy působí jako vězení. V některých domovech klienti nemají možnost si zamknout své osobní věci a výzdoba interiéru neodpovídá věkové kategorii klientů. Neklepání na dveře potlačuje právo klientů na soukromí. Nedostatečné soukromí je při hygieně – chybí zástěny ve společných koupelnách či toaletách, nefunkční toaleta nebo koupelna společně s chybějícími hygienickými proprietami znemožňuje klientům žít důstojný a soukromý život. 

Dlouhé chodby jsou typickým ústavním prvkem

Kde bydlí vaši rodiče a prarodiče v domovech? Jste si jisti, že se tam mají dobře? Nezapomeňte je pravidelně navštěvovat, podporovat a hlavně se zajímat o to, jaký život v domovech mají. Každý z nás má právo na důstojný život, včetně osob se zdravotním postižením. 

Zdroj, foto: Ochrance.cz, Pixabay.com
Editor: Kristýna Mariáková

Back to top button
Close