V pátek 7. srpna prostory Svazu neslyšících a nedoslýchavých ČR v Praze v Karlíně navštívila skupina učitelů ze švédské mateřské školy pro nedoslýchavé. Skupinu vedl ředitel Christian Örn. Společně s prezidentkou Šárkou Prokopiusovou a neslyšícím zaměstnancem Michalem Brhelem diskutovali o vzdělávacím systému dětí se sluchovým postižením a o největších potížích v ČR a ve Švédsku. Mnohé problémy jsou stejné, ale velmi daleko jsou ve Švédsku ve výuce znakového jazyka ve speciálních školách, nebo dokonce i u integrovaných dětí. Většina dětí se sluchovým postižením se ve Švédsku běžně učí švédský znakový jazyk jako samostatný předmět a je jedno, jestli se vzdělávají ve speciální škole nebo jsou integrovány. Ve Švédsku sice bojují s nedostatkem kvalifikovaných učitelů švédského znakového jazyka, ale výuka zajištěna je.
Bilingvální metoda ve vzdělávání neslyšících se poprvé objevuje právě ve skandinávských zemích v osmdesátých letech. V České republice se o ní začalo hovořit až v letech devadesátých v souvislosti s problematikou vzdělávání těžce sluchově postižených žáků a také s lingvistickými výzkumy českého znakového jazyka, které uznaly rovnoprávné postavení znakového jazyka jako přirozeného a mateřského jazyka neslyšících.
Důležité je, že ve Švédsku jsou do takové skupiny začleněny děti s kochleárním implantátem. Ve Švédsku je implantován 99% dětí, které se narodí jako neslyšící, a většina těchto dětí se ve škole kromě mluvené švédštiny učí i švédský znakový jazyk. Třeba se toho dočkáme i v ČR.
Zdroj: snncr.cz, ruce.cz
