ZE SVĚTA

Deafspace – architektura neslyšících

Přemýšleli jste někdy nad tím, kde žijete a kde pracujete? Pocítili jste nějaké bariéry vůči sobě či v kontaktu s ostatními? Jak vypadá prostor, ve kterém trávíte mnoho času? Je přizpůsobený vašim potřebám – osobě se sluchovým postižením? V architektuře existuje termín Deafspace. Podle principů Deafspace je možné vytvořit ideální prostor pro osoby se sluchovým postižením.

Prostor dle Deafspace je otevřený, beze stěn 

Význam prostoru pro osoby se sluchovým postižením

Že neslyšící vnímají prostor odlišně než slyšící osoby, je důležité konstatování na úvod článku. Tento fakt bohužel není brán na zřetel ve společnosti obecně. Ani prostory, jakými jsou např. vzdělávací instituce (MŠ, ZŠ, SŠ pro děti se sluchovým postižením), nejsou bohužel architektonicky uspořádány podle principů Deafspace. 

Prostor je pro osoby se sluchovým postižením významným jevem, neboť jejich hlavním dorozumívacím kódem je znakový jazyk a ten je s prostorem spjatý. Jedná se o vizuálně-kinetický jazyk. V praxi to vypadá tak, že pro neslyšící osobu prostor přestává mít význam, když komunikuje s někým a je plně ponořen do konverzace. Proto se stává, že osoby se sluchovým postižením narážejí do sloupů, venkovních lamp, do dveří či zdí mnohem častěji než osoby bez sluchového postižení. Nebo taková komunikace připomíná tanec. Neslyšící se často při chůzi zastavují a kráčí dozadu, točí se na jednom místě. 

Návrh místnosti dle Deafspace

Co je to Deafspace?

Deafspace je filozofie, která bere ohled na potřeby neslyšícího v oblasti architektury, estetiky a designu. Je to architektonický směr, který nenavrhuje podle dobré, dostupné akustiky, ale podle ticha. 

Gallaudet univerzita se řídí principy Deafspace

V areálu Gallaudetovy univerzity vzniklo nové jazykové centrum, které bylo navrženo přesně podle zásad Deafspace. V tomto centru jsou různé laboratoře a audiologické místnosti pro výzkum vizuálního jazyka. Neslyšící měli možnost podílet se na vzniku inovativního centra a přispěli svými cennými názory. Hlavní zájem se týkal audiologických místností. Typická zvuková komora představuje pro spoustu testujících osob hrůzu. Neslyšící ji znají jako tmavou až temnou, velmi malou místnost, Američané ji popsali jako “plynovou komoru”. Architektura má velký vliv na naši osobnost a naše vzpomínky. A je určitě zajímavé, jak právě malá zvuková komora se může stát stresující až traumatickou záležitostí u osob se sluchovým postižením.

Vizuální návrh kampusu Gallaudetovy univerzity

Nedostatky veřejných prostor z pohledu osob se sluchovým postižením

Mezi kritizované body v architektuře, které neslyšící osoby zdůraznili, patřily: úzké chodníky, úzké vchody, organizace budov nebo nábytku, která brání výhledu či velmi špatné osvětlení (příliš ostré nebo tmavé). Osvětlení patří mezi důležité principy Deafspace. Vizuální pozornost je u neslyšících osob velmi vysoká. Oči mohou být unavenější rychleji, když při komunikaci dlouhodobě svítí ostré slunce či umělé světlo.

Jak večeří neslyšící lidé?

Odlišné prostorové vědomí je viditelné také během způsobu stolování. Večeře jsou u slyšících osob povětšinou formální, lidé často sedí poslušně u čtvercových stolů. Zatímco večeře s neslyšícími je doslova sociální hrou. Neslyšící během večeře často mění pozice židlí, stěhují se, dotýkají se navzájem, gestikulují, všímají si ostatních, nehledí si jen večeře. Je to opravdový multisenzorický zážitek.

Večeře slyšících 
Večeře neslyšících

Právo na Deafspace

Ačkoliv je Deafspace moderní filozofie, ukazuje neslyšícím osobám právo na adekvátní prostorové členění lokací, v nichž žijí, vzdělávají se nebo pracují. I neslyšící osoby mají právo spolupodílet se na tvorbě veřejného prostoru takovým způsobem, aby byl vstřícný jejich potřebám. Mnohdy ani není třeba investovat mnoho peněz do obměny prostorů. 

Prostory dle Deafspace jsou členité, terasovité, umožňující komunikaci ze všech koutů

Jak změnit veřejný prostor podle Deafspace?

Stačí, když okna budou mít zatemňovací nastavení, které upraví přirozené světlo. Místnosti je třeba dělat terasovitě (tak, aby z vyšších pater bylo možné nahlédnout do dolních či naopak) nebo místnosti bez vnitřních stěn (tzv. open space prostory). Posezení by mělo mít divadelní charakter, což znamená sezení v kruhu, kulaté stoly nebo vnitřní pódium s posezením kolem do kruhu, či půlkruhu, aby se zdůraznila vícerozměrnost znakového jazyka. 

Možná přemýšlíte, jak se Gallaudetově univerzitě podařilo změnit zvukové komory. Gallaudet univerzita umístila zvukové komory přesně doprostřed patra, jsou v otevřeném prostoru a jejich stěny jsou skleněné. Prochází jimi přirozené světlo. Jsou to velmi světlé a otevřené místnosti – naprostý opak původních temných komor. Doufejme, že i u nás se časem všechny prostory přizpůsobí neslyšícím jedincům. Mají na to plné právo. 

Naši zaměstnanci v Tichém světě také pracují v open space místnostech a porady probíhají v půlkruhovém uspořádání. Jak se vám pracuje na pracovištích? Nebojte se ozvat a říci nadřízeným o vlastních potřebách. Všechno lze vyřešit, když se chce. 

Video o udržitelné a obyvatelné architektuře (s anglickými titulky v ASL):

Zdroje, fotky: Washingtonpost.com, 99percentinvisible.org, Competitions.malcolmreading.com, Wycliffe.org, Theinternationalexchange.co.uk, Youtube.com
Editor: Kristýna Mariáková

Back to top button
Close