Z DOMOVA

Čtveřice neslyšících kluků se zúčastnila extrémního závodu Spartan Race

Jistě znáte z televize, reklamy nebo internetu extrémní závody, kde se běží ve ztížených podmínkách, v blátě, přes překážky atd. Proč je o tom řeč? Čtveřice neslyšících mužů se totiž vydala na jeden takový závod. Lubomír Žmolík, Tomáš Vyšinský,  Lukáš Novák a Pavel Kulich se vydali v pátek 25. dubna do Maďarska, kde se zúčastnili extrémního závodu Spartan Race.

V pátek přijeli do maďarského města Eplény. Všude kolem byly postavené stany a v dáli si kluci všimli stanu s českou vlajkou. I další čeští odvážlivci se vydali na tento závod a vedle nich postavili svůj stan.

V sobotu ráno vstali a připravili se na závod, kterého se zúčastnilo 1 500 závodníků. Kluci se zaregistrovali, dostali startovní číslo a čip. A ještě před závodem si namalovali tvář černou barvou a lidé se na ně se zájmem dívali.

IMG_5865-e1398862235654

Když začal závod, klukům bušilo srdce a měli krásný pocit. Všude byl prach a nebylo pořádně vidět, jak se rozeběhla víc jak tisícovka odvážlivců. Hned narazili na strmý kopec a museli běžet do kopce. V lese bylo plno bláta a museli zdolávat různé překážky, například vyšplhat se na lano, přelézt zeď, tahat těžký řetěz, prolézt tunel s ostnatým drátem navrch i pavučinou, přejít řeku se silným proudem atd. Všude bylo kluzko, bláto, kameny… nebylo snadné běhat.

Bez-názvu-e1398862358222

Novák byl krátce po nemoci a necítil se pořád ještě fit, ale přesto se závodu zúčsatnil. Cítil se ale při běhání divně, nohy se mu třásly, a tak musel na chvíli odpočívat. Kulich s Vyšinským ho předběhli. Když se pak Novák začal cítit líp, vyrazil vpřed a předběhl Vyšinského. Kdo ze čtyř neslyšících kluků se dostal do cíle jako první? Kulich doběhl jako první s časem přes hodinu, po něm následoval Novák, pak Vyšinský a Žmolík. Kluci byli velmi vyčerpaní, ale jako odměnu dostali medaili, tričko, banán a to nejlepší nakonec, pivo.

Ještě předtím, než se vydali na závod, se dočetli na internetu, že trasa závodu bude dlouhá kolem 5 km, ale když dorazili na místo, zjistili, že trasa je dlouhá 8,1 km. Ale kluci si nestěžovali, protože toto je Spartan Race, závody jen pro ty nejodvážnější…

IMG_5952-e1398862306410

A zde se můžete dočíst, co napsal Lukáš Novák o závodu.

„V pátek jsme měli sraz na Andělu u KFC v 10 hodin. Zúčastnili jsme se závodu my, Lubomír Žmolík, Tomáš Vyšinský, Pavel Kulich a já – Lukáš Novák. Po snídani v mekáči jsme jeli autem do Bratislavy. Cesta travala dvě hodiny a tam jsme se sešli s neslyšícími holkami. Pokecali jsme v kavárně asi hodinu, pak jsme se rozloučili s nimi. Pokračovali jsme v jízdě směrem do Eplén. Pršelo tam a bylo tam silně oblačno na celý den. Nad hustými a mokrými lesy se vznášelo vlhko a čerstvý vzduch jako v tropickém pralese. Obloha byla šedobílá a slunce schovávalo se za ní. Bylo tam docela chladno. Dorazili jsme na místo a bylo tam pár stanů a zaparkovaných aut, dokonce s českou vlajkou. Postavili jsme stany vedle Čechů a zdravili jsme je a oni nás oplatili pozdravem. Pak jsme jeli autem do města Veszprémy za 25 minut. Prohlídli jsme historické budovy a skoro tam nikdo nebyl. Pak jsme jeli do mekáče a jejich hranolky byly výborné. Trochu tlusté a dobře propečené. Kelímek posloužil k pití neomezeně jako v KFC. Pak se stmívalo a my jeli do obchodu nakoupit něco na druhý den ráno. Pak starší žena s mužem na mě znakovala, jestli něco nepotřebuji pomoc. Já s překvapením odpověděl, že nic nepotřebuji a děkuji za pomoc. Ona byla s mužem rozhodně slyšící, ale uměla znakovat a ptala se, odkud jsme. Ukázal jsem jí občanku – Česká republika. Potom jsme se rozloučili a oni šli někam. Jeli jsme zpátky ke stanům a už se tam plnily další stany a auta v noci. Šel jsem spát a ostatní se zdrželi trochu. Ve stanech jsme spali se Žmolíkem a Kulich s Vyšinským.  Druhý den jsem se probudil v půl šesté, ale nikdo tam nebyl venku, tak jsem spal opět. V osm mě probudil Žmolík, že je čas jít na hlášení registrace, tak jsme s kluky šli hledat na nástěnce naše jména. Bylo tam cca 1 500 závodníků. Vloni v Monínci bylo cca 4 500 závodníků. Našel jsem jenom tři Nováky a z toho jedno jméno Lukáš. Vloni v Monínci jsem měl cca 8-12 Nováků a 3-5 Lukášů a 3 byli z Prahy. A já jsem se poznal díky datumu. Letos jsem měl výhodu, páč bylo tam málo Čechů. Vedle jména jsem opsal startovní číslo a odevzdali jsme pořadatelům papíry se startovními čísly a ID. Dali nám obálky, v nich byl čip, pomocí kterého se čas započítá po startu až do cíle. Začali jsme převlékat do sportovních oblečení a namalovali jsme se černou barvu na obličeji. Protahovali jsme se a trochu běhali pomalu, aby byla těla teplá a jemná. Potkali jsme skupinu českých chlapů, kterou jsme potkali vloni v Monínci. Pamatovali si nás a my zase je. Byli jsme k sobě přátelští. Popřáli jsme si hodně štěstí při běhání. Byl jsem středem pozornosti závodníků i fotografů, protože jsem měl černou barvu na celou polovinu obličeje od čela přes oči až k nosu. Byli jsme odstartováni z druhé vlny v 9.30 hodin a první vlna začala v 9.00 hodin. Deset minut před startem stál nahoře před námi profesionální trenér, který nás povzbuzoval a předváděl různé cviky a my napodobovali po něm. Pět minut před startem šli na start první v řádě, pak se plnili další závodníci před námi. Já, Žmolík a Vyšinský jsme měli na hlavě čelenky s GoPro.  Jak se to blížilo, srdce bilo radostným vzrušením a zároveň strachem. Byl to smíšený pocit. Pak před námi se vznášel hustý kouř, pak jsme už běhali přes ten kouř, přes který nebylo vidět. A hned nás čekala nejhorší překážka. Brutální a dlouhý kopec. Skoro 70 stupňů sklon a nahoru asi 700-1000 metrů. Stálo nás dost námahy se dostat tam. Pak jsem běžel po zablácené cestě do lesa s dalšími závodníky. Byly tam různé překážky. Projít přes velké kopy slámy, velká zeď, šplhání lanem nahoru, lezení pod ostrými dráty, zvedání těžkého pytle dolů moc daleko, pak nahoru, tahání těžkého železa se řetězí po blátě, lezení po pavučině z lasa, zase zdi, projít silný proud řeky na druhou stranu, hlavně běhat do kopcí nahoru a dolů, běhat po blátě, vodě, mokré trávě a kamíncích. Při trase asi 2-3 km mě chytla nemoc, kterou jsem měl skoro 14 dní. Kašel a rýma. Nemohl jsem dýchat normálně a třásly se mi nohy, tak jsem musel na chvíli si odpočinout, pak mě předběhl Kulich a pak Vyšinský. Pak jsem šel pěšky a pomalu běhal. Jak se mi nemoc trochu polevila, běhal jsem rychle, až jsem dohnal Vyšinského. Zjistil jsem, že jsem zapomněl nasadit čip, který ležel v autě. Takové zklamání. Do cíle jsem došel druhý a hned za mnou Vyšinský. Bohužel nebyla tam tradičně finální překážka. Bojovníci s tyčemi, kteří mají srážet závodníky na země. Kulich na nás čekal a měl výron zápěstí, které si narazil při uklouznutí na země. Dostali jsme tričko, banán, plechovku piva a… medaili! Pak se mě zmohl ještě hrozný kašel skoro každou minutu, ale od toho je Spartan Race! ☺ Došli jsme do cíle a Žmolík došel taky do cíle o hodně později. Trasa byla dlouhá 8,1 km. Bylo to horší než v Monínci. Osprchovali jsme se. Voda z hadice byla ledová, brr. Pak jsme odjeli autem rovnou domů. V Břeclavi jsme se najedli v čínské restauraci, potom s plnými břichy a vyčerpáním do PRAHY! Dne 10. května 2014 bude opět Spartan Race v Kamzíku na Slovensku. Držte nám palce! ☺“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Close